Rafael Nadal, Andy Roddick, Radek Štěpánek, David Nalbandian, Pete Sampras, Roger Federer. Nebo Maria Šarapovová. To je jen výběr hvězd, které dokáže srbský tenista Novak Djokovič parodovat.
"Bavím se tím," říká dvacetiletý rodák z Bělehradu. Naposledy se o jeho komediálním talentu mohli přesvědčit diváci po jeho čtvrtfinálové výhře nad Španělem Carlosem Moyou na US Open, kdy přímo na kurtu předváděl pohyby Nadala a Šarapovové.
"Je to fajn kluk. Dělá vtípky, v šatně je s ním sranda. Je jedním z těch, kdo umí napodobovat ostatní hráče. Umí i mě. Rozhodně není namyšlený ani arogantní," říká o něm Radek Štěpánek, který je rovněž proslulý tím, jak dovede bavit publikum. Oba to ostatně ukázali ve druhém kole newyorského grandslamu, kdy i za vypjatého stavu v pátém setu našli na srandičky čas.
S napodobováním tenistů začal Djokovič už jako dítě. A pohyby, které předvádí, jsou dokonalé. Šarapovová se před tím, než uvede míč do hry, nejprve vzorně upraví. Zkontroluje svůj zevnějšek, vlasy "sčísne" za uši. Na základní čáře začne poskakovat a elegantními pohyby poklepne míček o zem.
"Je to velká legrace, dělá to velmi dobře," usmál se Carlos Moya. "Má talent. Pokud by nebyl dobrým tenistou, zřejmě by se touto činností mohl živit," dodal hráč, který s Djokovičem vypadl ve čtvrtfinále.
Pohyby Rafaela Nadala jsou také originální. Španěl si před výměnou vyhrne rukávy, hluboce se předkloní, povytáhne si ponožky a kraťasy. S vlasy si hraje podobně jako ruská kráska. Roddicka pak Djokovič začne parodovat tím, že si nejprve kšiltovku narazí hluboko do čela.
"Rozhodně si ale nedělám srandu z Marie či Rafaela nebo kohokoliv jiného," upozornil Djokovič. "Chci jen, aby se lidé bavili. Rád je naladím na pozitivní vlnu."
Publikum má tyto tenisty rádo. V minulosti byl skvělým bavičem Ilie Nastase, později byli středem pozornosti John McEnroe či Jimmy Connors. "Lidé mají rádi dobré hráče, kteří navíc neskrývají své emoce a temperament," vysvětluje Djokovič. "A mě povzbuzuje, když o mně hovoří pozitivně," dodává s tím, že prioritou u něj zůstává samotný tenis.
"Chci být jednou nejlepším na světě. Ale na to mám ještě dost času. To ostatní pak přijde samo," usmívá se srbský tenista, který nedávno na turnaji v Montrealu vyřadil po sobě tehdejší tři nejlepší hráče světa - Roddicka, Nadala a ve finále Federera.
Jenže i Djokovič má svůj specifický styl hry. Než při svém podání uvede míček do hry, uplyne věčnost. Někdy jím bouchne až dvacetkrát. "Je to hodně nepříjemné, zvlášť když víte, jaký dělový servis vzápětí následuje," posteskl si Moya. "Když si tolikrát bouchne, dá většinou všechna první podání. Když ne, je to OK. Pak si může bouchat, kolikrát chce," dodal Moya s úsměvem.
