Bez jediného slova odchází Severová z hřiště, černá práce v obraně se totiž stává specializací dvaadvacetileté hráčky.
Ani to nakonec nestačilo ke dvěma bodům, Košíková totiž dvě vteřiny před koncem vyrovnala. Obětavost Severové remíza přehlušila. "V takových situacích se musí bránit i za cenu vyloučení. To sice přišlo, ale poslední střelu jsme nezvládli," láteřil trenér Libor Malínek, obětavost mladé pivotky v tu chvíli na hřišti postrádal.
Před sezonou se musel otázkou pivota zabývat intenzivně, kromě Lucie Severové a kapitánky Jany Spíchalové se vrátila po mateřské zkušená Martina Uličná. Na soupisce běžně bývají dvě pivotky, Malínek to vyřešil šalamounsky – nechal je v týmu všechny tři. A dává jim prostor, často posílá na hřiště dvě najednou, ze Severové totiž udělal specialistku na obranu.
"Lucie nad zbývajícími dvěma vyniká hrou v obraně, svou tvrdostí si dokáže u soupeřek zjednat respekt," všiml si kouč a cení si její práce. "Za poslední rok udělala obrovský pokrok, uvědomila si, že na to má, a zakousla se v tréninku. Je ctižádostivá a má budoucnost. Malé rezervy v útočné fázi může časem odstranit."
Zatím patří Severové prostor před vlastním brankovištěm, kde se ve své druhé interligové sezoně snaží vládnout tvrdou rukou.
"Z naší trojice jsem nejmladší, tak chodím jen do obrany. Ale máme to docela dobře rozdělené," myslí si.
Není to však jen nízkým věkem, k zastavování soupeřek má vlohy a sílu, která jí pomáhá při bránění nejtěžších hráček soupeře. "Na středu je to vždycky nejtěžší, i pivoti jsou většinou větší váhy. Mě to nevadí, mám ráda kontakt. Horší by bylo, kdybych to ze sebe nemohla vybít," přiznává.
Její práce není ve statistikách vidět, po ukončení kariéry Aleny Vocilkové ale stojí defenziva často právě na ní. "Na tréninku cvičíme obranu všechny, i když některé z nás jsou preferované. Hlavně na středu, kde je potřeba předávat pivota. Ale střídáme se, můžeme se bez problému zastoupit," odmítá roli první dámy olomoucké defenzivy.
V budoucnu by se totiž Severová ráda viděla i na opačné straně hřiště. Chce dokázat, že umí i střílet branky. "Zatím jsem spokojená, že dostanu alespoň nějaký prostor. Samozřejmě bych se chtěla dostat i do útoku, ale to záleží hlavně na zkušenostech. Časem by se to mohlo zlepšit," věří a ve dvaadvaceti letech si chce na šanci počkat.
"Jsem hodně trpělivá, snad šance přijde. Až trpělivost zmizí, bude něco jiného," uzavírá se stoickým klidem, který z ní čiší i na hřišti.
