Vám se bezmezně věří. Přijel jsem na šampionát a ze všech stran znělo, že vyhrajete. Nikdo jiný prý nedokáže zajet dvě skvělé jízdy...
To jsem ráda, že to neříkali mně, protože by mě tím znervózňovali. Uvědomovala jsem si, že umím zajet dvě vyrovnané jízdy, ale myslela jsem si, že nejsem jediná. Vždyť já mohla skončit hned na začátku semifinále. Mnoho nechybělo, abych minula šestou branku a dostala padesát trestných vteřin.
Pulzující voda tam s vámi zacvičila, ale vy jste jen ťukla do branky. Závodíte bez nervů, s rutinou?
Na tom něco je, i když úplně bez nervů jezdit nejde. Některé holky jsou mladé a netrpělivé, přestože to umějí, tak kazí. Taky jsem taková dlouho bývala. Bývalo to čím dál horší. Roky šly, já věděla, že umím jezdit, ale chyběl mi očekávaný výsledek. Dnes už se dokážu od vnějšího tlaku oprostit. I proto jsem připravená taky na prohry.
Letos jste suverénní nebyla, na šampionátu už ano. Spoříte síly na vrchol sezony? Šetřím si v sobě to hlavní, chuť závodit. Vybírám si nejdůležitější soutěže a na ně se snažím připravit. Absolutní koncentrace na závod mě hodně vyčerpává, série závodů mi nevyhovují.
| Nejcennější medaile Štěpánky Hilgertové Zlaté * MS 1999 (Seu) a 2003 (Augsburg) * OH 1996 (Atlanta) a 2000 (Sydney) * ME 2000 (Mezzana) Stříbrné * MS 1997 (Tres Coroas) * ME 1996 (Augsburg) a 1998 (Roudnice) Bronzová * ME 2002 (Čunovo) |
To vypadá, jako by vás víc bavilo trénovat než závodit. Vy nechodíte na tréninky jako do práce? Baví vás?
Osm hodin denně netrénuju. Je to přibližně kolem čtyř. Hrubou zimní přípravu nemá rád asi nikdo, ale snažím se stále o něco nového, a to mě baví. Letos jsem třeba dost běhala dlouhé překážkové dráhy v tělocvičně, které se blíží slalomu.
Jste teď zřejmě nejlepší kajakářkou všech dob na divoké vodě. Německé noviny žasly, jak jezdíte „coby pětatřicetiletá matka šestnáctiletého syna stále mladicky svěže“. Jak se tedy cítíte?
Až na drobné potíže s rameny jako naprosto zdravá. To je důležité. A jestli jsem nejlepší? Výsledky asi mám unikátní, ale velikášskými pocity netrpím. Vím moc dobře, jak snadno lze udělat chybu.
Zlato z Augsburgu je váš první velký úspěch po třech letech, od olympiády v Sydney. Máte spočítané odměny?
Ne.
Tak například svaz vyhlásil za zlato v sólo závodě prémii 150 tisíc. Je to dost?
Já podle odměn nejezdím. A jak mě oni ocení, to není moje věc.
Tak jak byste si ohodnotila zlato vy?
Pro mě je oceněním úspěch a medaile.
Ale té se, obrazně řečeno, nenajíte.
Vždyť nejsem na prémiích závislá. Mám plat v Dukle a z toho se najím. Navíc si uvědomte, že celoroční práce se scvrkne do dvou stovteřinových jízd, takže pocit zadostiučinění, pokud to vyjde, je ohromně silný. Prémie mohou být jen částí peněz do budoucna, po sportu.
Prý jste dokonce odmítla za odměnu nový vůz od manžela a trenéra!
Luboš to nadhodil v legraci. Jenže je pověrčivý a teď má strach, že kdyby to nesplnil, už nic nezajedu.
Vy byste to auto vážně nechtěla?
Budu muže přemlouvat, aby si to rozmyslel. Připadá mi to jako zbytečný luxus, navíc bych mohla mít potíže se sponzory. Ten vůz, který vybral, není škodovka. A s tou já mám smlouvu.
Chystáte se vynechat mistrovství republiky za tři týdny. Nemá pro vás význam?
To se tak nedá říct, i když je dost možné, že by mě tam někdo porazil. Bylo by o čem psát, ale to by mně neublížilo. Jenže už nejsem nejmladší, a tak se snažím předejít zdravotním potížím z příliš dlouhé sezony. Musím regenerovat před příští sezonou, už v dubnu pojedeme domácí olympijskou kvalifikaci.
Zatím je pro českou kajakářku v Aténách jisté jen jedno místo, na něž budou nejméně čtyři adeptky. Máte strach, že nemusíte dostat šanci bojovat o třetí zlato v řadě?
Jo. Budou to příšerné závody. A nejen proto, že bude ledová voda.
Bude příští sezona vaše poslední, ať už dopadne jakkoli?
Nevím. I když konec je blízko.
