Vzpomínáte na otce, kteří v nich měli tři syny? A nejmladší z nich se dočkal největšího úspěchu? Domácí šampionát kategorie seniorů a kadetů ve fleretu, který se o víkendu konal právě v Bystřici nad Pernštejnem, takový příběh nabídnul. Ale pěkně po pořádku.
Předsedovi a zároveň hlavnímu trenérovi místního šermířského oddílu Vlastimilu Kurfürstovi se během let 1985 až 1991 postupně narodili tři synové: Jiří (6. 2. 1985), Michal (23.12. 1986) a Jan (3. 10. 1991).
A během několika let všichni propadli kouzlu šermu. „Začali do něj chodit, když jim bylo pět šest let. V tu dobu jsem je brával do tělocvičny. Takže to přišlo úplně přirozeně,“ vzpomíná Vlastimil Kurfürst.
„Od malička, mohly mi být tři roky, jsem do tělocvičny chodil se staršími bratry, dvakrát týdně,“ vzpomíná Jan Kurfürst. „Sledoval jsem, jak je táta trénuje. A ve čtyřech pěti letech, jsem začal šermovat i já.“
Otec takové ambice neměl
S trochou nadsázky by se dalo říct, že mu ani nic jiného nezbývalo. „Když jsem viděl, že to bratři dělají, už jsem neměl moc na výběr,“ směje se Jan. A poté už vážněji dodává: „Ne, samozřejmě jsem to chtěl dělat. Vedle toho jsem chodil hrát taky fotbal, a než jsem odešel na školu do Brna, i florbal. Ale pak už jsem se soustředil jen na šerm.“ Dobrá volba.
Sourozenci Kurfürstovi totiž dokázali překonat i svého otce. „Jirka a Honza se dostali na reprezentační úroveň, Michal je mezinárodní rozhodčí,“ pochvaluje si otec Vlastimil. „Já sám jsem takové ambice nikdy neměl.“
V domácím prostředí se tentokrát nejvíce blýsknul nejmladší člen rodiny, který v seniorské kategorii nejprve získal stříbro mezi jednotlivci. A poté ke druhému místu pomohl i družstvu, v němž tři bratry doplnil talentovaný kadet Marek Totušek (jenž o jediný den později ve své věkové kategorii vybojoval dva tituly).
„Jsem spokojený. Ale i trošku zklamaný,“ mísí se v Janu Kurfürstovi pocity. „Jednotlivce jsem měl vyhrát,“ má jasno. „Celou dobu jsem ve finále vedl, ale nezvládl jsem závěr,“ vzpomíná na chvíli, kdy mu při finálovém duelu s Janem Krejčíkem (13:15) došly síly. „Nedal jsem to spíš fyzicky než psychicky. Přitom stačilo málo...“
Zklamání je o to větší, že v seniorské kategorii na titul mezi jednotlivci zatím čeká. „Ale ještě jsem mladý, snad ještě nějaký urvu,“ doufá.
Náladu si mohl spravit v následném závodě družstev, v němž Bystřice mohla myslet na příčku nejvyšší. „Soupeři souboj s námi berou jako výzvu. Dalo by se říct, že společně jsme jako tři bratři Kurfürstovi nejsilnější,“ říká Jan.
Ve finále však místní oddíl podlehl USK Praha (38:45). „Většinou, tři roky zpátky, jsme přes Prahu přešli. Ale tentokrát nám to vrátili,“ komentuje Jan Kurfürst. „Šermovali dobře, já jsem byl z jednotlivců úplně vyčerpaný.“
Přesto mohl rozhodnout o zisku titulu. „Když jsem nastupoval zase proti Honzovi Krejčíkovi, se kterým jsem prohrál finále jednotlivců, tak jsem dokonce o jeden zásah vedl. Ale zkrátka byl fyzicky lépe připravený než já,“ komentuje další klíčový duel s osudovým soupeřem. „Je to asi jeden z mých nejlepších kamarádů a rivalů,“ usmívá se Jan Kurfürst. „Takže mu to samozřejmě taky přeju.“
Jediným kazem na víkendovém šampionátu byla neúčast dlouhodobé české jedničky, olympionika Alexandera Choupenitche. „Mrzí to, samozřejmě. Ale já ho chápu, v Londýně se připravuje na mistrovství světa a Evropy. Plně se věnuje tréninku,“ vysvětlil absenci závodníka brněnského Sokola. „Třeba dokáže vybojovat titul tam,“ přeje mu.
