Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Sen o Sydney může spojit veslařky

19 2000
P r a h a - Pražská veslařka Lenka Zavadilová z podolského Českého veslařského klubu pomýšlí na olympiádu. Sen pětadvacetileté závodnice, která tuší poslední olympijskou šanci, má však háček: na dodatečnou červencovou kvalifikaci v Luzernu pro dvojku bez kormidelnice, kde půjde o dvě místa, postrádá parťačku. Dana Ostrezy, se kterou si před lety slíbily společně o šanci usilovat, jí řekla sbohem. Stalo se to náhle, bez sebemenšího předchozího náznaku, den po návratu ze soustředění v teple na jihu Evropy. Přitom Zavadilová mnoho měsíců před tím čekala, až se Ostrezy uzdraví.

"Začala mi utíkat škola, takhle to dál nešlo. Zdravotní problémy se nezlepšily ani během tréninků u moře v Chorvatsku. A že jsem nic neřekla už tam? Nešlo o mě, ale o Lenku. Makala jsem, aby to pro ni nebyl ztracený čas," vysvětluje záhadné chování Dana Ostrezy, kterou neudržela u vesel ani vidina startu v Sydney.

Veslováním, a zvlášť tím ženským, nikdo nezbohatne. Kdo se rozhodne denně podstupovat tu ohromnou dřinu, musí opravdu chtít. A tak Lenka Zavadilová přijala oznámení Dany Ostrezy mlčky. Věděla, že nic jiného jí nezbývá. "Ale bolelo to, jako každé velké zklamání. Dana se mohla vyjádřit dřív, ale naštěstí se brzy objevil nový impuls," říká Lenka Zavadilová.

Vzpomněla si na Sabinu Telenskou. Naposledy spolu v lodi seděly před osmi lety. V tehdejší - ještě poměrně silné - domácí ženské konkurenci jako mladé naděje vířily vodu. Na čtyřce bez kormidelnice se v roce 1992 staly juniorskými mistryněmi světa a s ženami týž rok startovaly na osmě na hrách v Barceloně. Novou naději Zavadilové ovšem komplikují životní plány Telenské, která letos na jaře ukončí studia spojená s veslováním ve Spojených státech amerických a ráda by tam zůstala. Jenže kdyby se po škole místo amerického zaměstnání pustila byť na pár měsíců - do veslování v Evropě, nemusela by pak v USA získat pracovní povolení.

"Chci kvalifikaci zkusit za každou cenu, klidně pojedu se Sabinou trénovat do Ameriky. Bude to stát pár desítek tisíc, ale dám je. Pomůže i oddíl," má jasno Zavadilová. Přestože je tenhle nápad riskantní sázkou do loterie, nachází v klubu pochopení. "Všichni se na olympiádu připravují léta, my na to máme dva měsíce. Ale za pokus to stojí," přikyvuje Lenčin otec, který v ČVK trénuje.

Také svazovým činovníkům se odhodlání pražské veslařky zamlouvá, vždyť Česko má v Sydney zatím jediného veslaře: Václava Chalupu. Jenže příslib aspoň částečného financování ženského pokusu rozšířit řady olympioniků je od svazu marné očekávat.

"Nikdo netuší, jak by to bylo s výkonností," vysvětluje reprezentační trenér Přemysl Panuška. Přesto je možné, že soukromé a oddílové peníze, vložené do celé anabáze, by se v případě úspěšné kvalifikace do Sydney mohly investorům ze svazové pokladny vrátit. "Když se to povede, vypadá to tak," připouští Panuška.

Smůlou pro obě ženy je, že svazovou kasu nehlídá Panuška sám. Začátkem devadesátých let patřila dvojice do úspěšné party tohoto trenéra a on osobně by za dvojku bez kormidelnice Zavadilová - Telenská dal prý ruku do ohně i dnes, i když spolu obě závodnice osm let neseděly v lodi.

"Jsou mnohem lepší než tenkrát. A jestli se změnily, tak jedině k lepšímu. Léta v Americe Sabině dala hodně, prožila si tam svoje, a také Lenka je letos ve vynikající formě. Byla by škoda to vzdát."

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze