Dlouho jste nebyl v Česku?
Už je to devatenáct let.
Tehdy, v roce 1997, jste na začátku kariéry hájil barvy česko-australské stáje Giant-AIS, vedené Jiřím Ženíškem. Jaká vzpomínka se vám vybaví nejdřív?
Byl březen, my přistáli v Praze a hned další den jsme jeli závody v Milevsku, mé jediné v Česku. Zima byla pořádná. A já skončil třetí, za dalšími dvěma jezdci z týmu.
Ještě umíte nějaká česká slova?
Vůbec. Ale tým to byl dobrý: sedm Čechů, sedm Australanů a dva Němci, včetně Jense Voigta. Jezdili tu se mnou také Jan Hruška, který později odešel do Vitalicio Seguros a do ONCE, nebo Tomáš Konečný, co šel do T-Mobilu. Měli úspěšné kariéry, vídali jsme se.
Později ve stáji US Postal byl vašim kolegou další Čech - Pavel Padrnos.
Úžasný kluk. A neuvěřitelně silný sportovec, který se obětoval pro jiné. Pamatuji, jak ještě za Saeco na Giru rozjížděl spurty Cipollinimu, pomáhal v kopcích vyhrát Gottimu a sám se držel v popředí pořadí. Když jsme pak byli oba v US Postal, často jsme spolu bydleli na pokoji.
Tradovalo se o něm, že toho moc nenamluvil.
To je pravda. Spíš naslouchal. Ale i tak jsme probírali všechno možné. Pavel byl o něco starší než já, už měl dvě děti. Vyprávěl mi, jak miluje hokej. Přijel v lednu na první kemp a na kole toho ještě ani neměl moc najezděno, protože přes zimu pořád hrál hokej - ale měl z něj pořádnou sílu.
Nepatřil jste do Armstrongovy skupiny „vyvolených“ pro Tour, ale pomáhal jste Španělu Herasovi vyhrát Vueltu. Co vám tým US Postal dal?
Unikátní způsob tréninku. Dělali jsme věci jinak než naši rivalové v té době. Připomínalo mi to současnou detailní přípravu týmu Sky, včetně například dokonalého průzkumu etap před Tour. A stejně tak shromáždil US Postal i neuvěřitelně silnou skupinu jezdců.
Dopingová kauza Lance Armstronga vrhla později na tuto stáj velký stín. Také vás zasáhla. Jak na ni po letech nahlížíte?
Tehdy před patnácti lety se cyklistika nenacházela v dobré pozici. Doping byl pevnou součástí té éry. Pozitivní však je, že nyní každý ví, co vše se tehdy dělo. Dnešní cyklistika je úplně jiná. Nepůsobil bych v ní, kdyby v ní zůstalo cokoli z tehdejší éry. Když dnes hovoříte s našimi mladými o minulosti a o dopingu, řeknou vám, že o něm četli a slyšeli, ale nikdy se s ním osobně nesetkali. A tak to, doufám, už zůstane. Je to nová éra.
O vaší Orice se říká, že je symbolem nové doby, protože v jejím podání je cyklistika i zábavou.
Cyklistika je pořádně tvrdá dřina a vyžaduje od jezdců i štábu spoustu obětí. Ale proč bychom se nemohli stoprocentně soustředit na naši práci a ve zbylém čase se pak bavit? To je australská DNA našeho týmu, jeho uvolněná australská mentalita. Dokonce i při závodech můžete být seriózní a mít při tom občas úsměv na tváři.
Tak jako váš Estéban Cháves, ten se usmívá takřka neustále.
Estéban je jedinečný. Miluje svoji rodinu i svoji práci. A tým má jako svoji velkou rodinu, tak se směje. I proto ostatní lidé z týmu pro něj udělají mnohem víc, než by museli.
VELKÉ ESO ORIKY. Estéban Chaves byl letos druhý na Giru, třetí na Vueltě a vyhrál klasický „monument“ Kolem Lombardie.
Jezdci Oriky v minulosti přezpívali slavné hity a pravidelně natáčejí vtipná videa ze zákulisí. To byl váš nápad?
Celého týmu. Protože co je cyklistika? Co je sport? Je to zábavní byznys. Výsledky jsou jedna věc, ale pokud nabídnete navrch i jinou show než ostatní, je to jen dobře. Chlapík, který natáčí naše videa Backstage Pass, je s námi od začátku Oriky, už šest let. Jezdci jsou před ním uvolnění. A zároveň je natáčení pro mladé cyklisty i výborným mediálním tréninkem, protože pro mnohé z nich není přirozené mluvit s médii.
Ve vašem realizačním týmu dochází v průběhu let k minimálním změnám. Také to je důkazem, jak dobře Orica funguje?
Ukazuje to na stabilitu stáje. Za pět let jsme v realizačním týmu udělali jen tři změny. Všichni ti lidé s námi jsou často až 200 dní v roce. Ale snažíme se jejich pracovní kalendář sestavovat tak, aby mohli být doma na své narozeniny i na další rodinné události. O to lépe pak ta parta funguje.
Roman Kreuziger má klidnější, tišší povahu. Není extrovertem ani showmanem. Jak zapadne?
Dobře. Podívejte se na bratry Yatesovy. Přišli do Oriky a byli tišší, velcí introverti. Za tři roky se vyvinuli natolik, že najednou je Adam schopný být sám lídrem na Tour a dojet čtvrtý. A Simon byl šestý na Vueltě. Roman má spoustu zkušeností, byl tolikrát na závodech i sám lídrem. Zapadne.
Tvrdil, že zpívat nebude.
(směje se) Dobře, nutit ho nebudeme. Zpěv nemá ve smlouvě.
Roman Kreuziger a Matt White, sportovní ředitel týmu Orica-BikeExchange.
Proč jste si právě jeho vyhlédl?
Deset let sleduju, jak Roman jezdí. Teď mu skončil kontrakt. My jsme sháněli typ jezdce s velkými zkušenostmi z Tour, který je sám schopný jet o přední umístění, ale zároveň nemá problém pomáhat jiným - a který se bude do Oriky povahově hodit.
Pokud vím, šel jste se na jeho povahu optat Micka Rogerse, jeho kolegy ve stáji Tinkoff.
Ano. S Mickem jsme přátelé a jeho názorů si nesmírně vážím. Letos před Tour mi řekl: Roman bude pro tebe dobrá volba. Potom jsme s Romanem začali seriózně jednat - a ke konci Tour se dohodli.
Co si od něj slibujete?
Že značně navýší sílu týmu a bude i učitelem mladých jezdců. Vím, že mu mohu říci: Dnes zkus vyhrát etapu, tak jeď - a zítra naopak pojedeš pro Yatese. Nebo pro Chavese. Takových chlapců nenajdete na trhu moc. On je z těch, kteří byli volní, nejlepší.
Kde dostane šanci jet na sebe?
V první části sezony na Tirrenu-Adriatiku. A potom má, jak jsem pochopil, silný vztah k ardenským klasikám. Tam budeme mít jeden z nejsilnějších týmů na světě, s Romanem, Gerransem, bratry Yatesovými, Albasinim, Impeyem. Roman bude jedním z jeho lídrů a ze síly tohoto týmu může jen těžit.
Jezdci stáje Orica při týmové časovce.
Jméno lídra Oriky pro příští Tour jste dosud neoznámili. Ale s Kreuzigerem ve Francii počítáte, že?
Na Tour povede tým jeden z našich mladých jezdců (A. Yates, nebo Chaves) a bude tam určitě také Roman. Klidně může vyhrát etapu, šanci dostane. Nepojedeme Tour jako největší favorité, těmi zůstanou Froome a Quintana. Ale za nimi je nejméně sedm jezdců podobné úrovně, Pinot, Bardet, naši cyklisté, Kruijswijk, Zakarin a další. Tlak bude na týmech Sky a Movistar. A my budeme připraveni na ně útočit.
Na serveru cyclingnews se minulý týden objevila zpráva, že Chavesovi už jste přiřkli roli lídra pro Giro a Adam Yates by měl naopak vést Oriku na Tour. Vy jste však tuto zprávu dementoval.
Protože nebyla pravdivá. Vzali jeden hlas z kolumbijské televize, který byl dva měsíce starý, a na jeho základě vyhlásili, že Estéban určitě pojede Giro. Přitom my jsme se ještě definitivně nerozhodli.
Co si myslíte o jubilejním, stém Giru?
Že jeho trasa je až neuvěřitelná. Neviděl jsem za kariéru těžší profil závodu Grand Tour, než jaký nyní představilo Giro. Hlavně ten poslední týden! Občas mám pocit, že se organizátoři snaží zobtížnit ho až příliš. Giro je vždy tvrdé, je tvrdší než Tour. A teď se pro 100. ročník pokusili o něco ještě speciálnějšího, o ještě tvrdší kopce. Jenže když vymyslíte etapu, při které jezdce pošlete na Mortirolo a potom hned dvakrát na Stelvio, může to mít i kontraproduktivní dopad.
Jako když se při Tour 2013 jelo dvakrát za etapu na Alpe d ́Huez a při druhém výšlapu už skoro nikdo z jezdců neměl síly na útočnou cyklistiku?
Přesně tak. Kdo bude mít při druhém Stelviu ještě sílu na útok? Risknete to a zaútočíte? Ne, všichni radši budou vyčkávat, protože každý už bude nesmírně unavený.
Mluvíte o závodech zaníceně a nadšeně. Práce vás, zdá se, ohromně baví. Je to tak?
Jednoznačně. Teprve před třemi týdny skončilo mistrovství světa a už teď se nemůžu dočkat, až v lednu začne v Austrálii další sezona.
OBE WRAP: 2016 season best yet for ORICA-BikeExchange. More: https://t.co/wuwu5K4Jrt #OBErocks https://t.co/EFUkc1LnpJ
Kolik dní za rok jste s rodinou?
No... Řeknu vám, kolik dní jsem s týmem: 160. Od ledna až do Tour skoro pořád jen na cestách. Příští rok budu v lednu s týmem v Austrálii, v únoru v Jižní Africe, v březnu v Itálii, v dubnu v Ardenách, v květnu na Giru a při rekognoskaci etap pro Tour, v červnu na závodech Dauphiné a Kolem Švýcarska, v červenci na Tour. Až pak vydechnu a budu se snažit trávit víc času s manželkou a s oběma syny.
Rodina bydlí střídavě v Austrálii a ve Španělsku?
Už jen ve Španělsku, u Gandie. Do Austrálie létám jen na šest týdnů, vždy na Vánoce a první závody. I všichni australští cyklisté z našeho týmu se usadili v Evropě, nejvíce právě ve Španělsku.
Vaší manželkou je Jane Savilleová, bronzová v chůzi z her v Aténách 2004. Chápe váš život i proto, že byla přední sportovkyní?
Rozhodně. Ví, co ten náš šílený cirkus na cestách obnáší. Nedělám normální práci. Ale pozitivní na této práci je, že když jsem potom s nimi doma, jsem opravdu jen doma. Nemusím pořád někam odbíhat do kanceláře nebo jinam.
Vyrazíte si s rodinou také ven zasportovat?
No, chůzi s manželkou neprovozuju. Ale staršímu synovi teď bude sedm. Jako dárek dostane své první silniční kolo a pojedeme si spolu zatrénovat. Je do cyklistiky blázen.
1st Day back at school after 11 weeks holiday! Yes we walked to school #steptember but it's only across the road! https://t.co/CoBjX79WGD
I vlastní manželku jste kdysi trénoval...
Ke konci kariéry. Na aténské olympiádě jsem ještě sám závodil na kole, ale byl jsem tam i coby kouč mé ženy a její sestry. Vedl jsem ji až do dalších her v Pekingu, než sama ukončila kariéru. A zároveň jsem se stal také cyklistickým koučem.
Aby byl cyklista trenérem chodkyně, to je zvláštní kombinace, nemyslíte?
Pravda, s prací atletického kouče jsem předtím žádné zkušenosti neměl. Ale závod v chůzi je pro mě jako časovka cyklistů. Je to o vytrvalecké přípravě napříč sporty, o podobných metodách. U mé ženy fungovaly.
Teď pro změnu manželka doma „trénuje“ vás? Třeba v kuchyni?
Naštěstí ani moc ne. (směje se) Koučuje ve Španělsku malé děti, to stačí.
