"Jsem spíš brejková hráčka. Pomalu si ale začínám zvykat," usmívala se po včerejším zápase na domácí palubovce s pražským USK.
Jaké to je, zvykat si zrovna proti Gambrinusu nebo USK?
Proti Gambrinusu jsme neměly co ztratit. Díky tomu se toho dá dost naučit. Vyzkoušet si různé věci.
S USK jste teď prohrály o šestnáct bodů, ve dvojzápase s Gambrinusem jste ani jednou nedostaly stovku. To berete, ne?
Určitě. Na Gambrinusu jsme dobře bránily, s USK nám pomohlo i domácí prostředí. Známe koše, palubovku. Vždycky je jednodušší hrát doma než venku.
Taky jste předtím s USK doma prohrály o deset bodů.
To bylo ještě v jiné sestavě. Na začátku sezony jsme hrály vyloženě na pivotky, teď mají víc šancí všechny hráčky v týmu. Pivoti hrají venku i vevnitř - je to úplně něco jiného.
Aby taky ne. Letos hrajete už v třetí sestavě.
Co s tím máme taky dělat (smích). Některé hráčky chtěly jinam, dohodly se na změně, jiné se zranily.
Bez rozehrávaček jste ale poprvé. Jak to řešíte?
Rozehrávačkám musí pomáhat i jindy klasická křídla, pivotky zaskočí občas na křídlo. Všechny si musíme pomáhat.
To je spousta změn. Stihnete se je naučit do play-off?
Trénujeme to už od dvojzápasu s Gambrinusem. Trenér Bárta nás na jedničku posílá střídavě se Sandrou Bártovou, Míša Magerčiaková hraje na křídle s Šárkou Kučerovou. Pár variant už máme nazkoušených, teď už je jen zapracováváme.
Je vás teď o dvě méně, to hlavně pro vás znamená oproti základní části daleko víc času na palubovce.
Nevím. Třeba se bude dařit jiným hráčkám. Určitě bych byla ráda, kdyby se nám zápasy povedly, to ale záleží na celém týmu a nejen na jedné rozehrávačce.
