Nejprve mával fanouškům ze sedadla luxusního bavoráku, ve čtvrtině okruhu pak vystoupil a běžel těsně kolem tribun. Fanouškům naštosovaným u bariéry podával ruku, aby si s ním mohli plácnout. Bylo to naposledy. "Když je stadion plný Čechů, tak je to vždycky něco neskutečnýho," zářil Roman Šebrle.
Publikum mu aplaudovalo, jako kdyby přebíral další zlatý kov, přitom však zvedl nad hlavu pouze trofej z čokolády. Předával mu ji další český rekordman Jan Železný, jenž podobné loučení zažil před sedmi lety. Na rozdíl od Šebrleho ale nekončil v civilu, nýbrž s oštěpem v ruce.
Šebrle už ani nezvažoval, že by ještě naposledy závodil. Atletickou kariéru ukončil minulý týden okamžitě. "Už by to nebylo ono," vysvětloval, když doběhl své kolečko slávy. "Buď se na to člověk připraví a skončí fakt dobrým závodem, nebo to už nemá cenu."
Taková slova se mu přitom nedrala z úst snadno. Devětatřicetiletý atlet se do poslední chvíle snažil připravit alespoň na jeden desetiboj, aby se kvalifikoval na mistrovství světa do Moskvy. Neúspěšně. Tělo bylo proti. "Radši bych byl teď v teplákách," přiznal, že si těžko zvyká na pozici pouhého hosta.
Připomeňte si Šebrleho kariéru   |
Pořadatelé ho uvedli spolu s největšími hvězdami mítinku a stejně jako Bekele, James nebo Veselý se zúčastnil i tradiční jízdy kabrioletů po tartanu. Jenže zároveň také věděl, že tentokrát už mezi ně nepatří. Rozlučka proto moc veselá nebyla. "Bylo mi to líto. Těžko jsem si loučení mohl užít."
