Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Šebrle: Na Stade de France je to nádhera

27 2003
Závodit na mistrovství světa je pro desetiboje úplně jiný zážitek než běžný desetiboj. Třeba s nejslavnějším desetibojařským mítinkem v Götzisu se to vůbec nedá srovnávat. Normálně nezávodíme na tak velkém stadionu jako je v Paříži Stade de France, kam se vejde pětasedmdesát tisíc lidí. V Götzisu, i když přijde hodně diváků, se mi stadion zdá malinkatý. Tady je to obrovské.

Samozřejmě, že na ploše je to stejné jako všude jinde. Je tu čtyřistametrová dráha a uvnitř tráva. Ale když se rozhlédnete, tak vám čtyřista metrů připadá jako osm set. Je trochu divné závodit v takovém prostoru brzy ráno, když je stadion prázdný.

Ale v úterý dopoledne, při prvním dnu desetiboje, to nebylo tak strašné. Přišlo možná několik desítek tisíc lidí. A večer, když bylo plno, to byla prostě nádhera.

Horší věc je časový program. Na speciálních mítincích je program dělaný desetibojařům přesně na míru. Začínáme až ve dvanáct a závodíme bez velkých přestávek. V úterý jsme třeba měli čtyři hodiny pauzy mezi koulí a výškou.

Člověk se musí častěji rozcvičovat, je to náročnější. Ale ten čas se dá i využít. Nevyplatí se jezdit do atletické vesnice, protože to tady znamená jet padesát minut tam a padesát minut zpátky.

Já jsem ale šel do odpočinkové místnosti a tam jsem se v klidu prospal.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze