Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Kauza Portykovy boty: kdo za to může? Každý trochu, míní zúčastnění

Tomáš Portyk | foto: AP

8 2015
Byl to malý šok. Talentovaného sdruženáře Tomáše Portyka, při rekonvalescenci Miroslava Dvořáka osamoceného Čecha v pelotonu Světového poháru, po pátečních skocích pro vůbec úvodní závod seriálu v Lillehammeru diskvalifikovali. Vnitřní prostor bot měl na délku větší, než dovolují pravidla - v jednom případě o dva milimetry, ve druhém o čtyři.

„Byl jsem smutný. Po skoku jsem prošel kontrolou s lyžemi i kombinézou, ale ne s botami. Ty dva nebo čtyři milimetry, pokud jde o výkon, přitom nehrají žádnou roli. Na severu jsem byl už deset dní, ale jelikož původně plánovaný prolog v Kuusamu o týden dříve zrušili, šlo o první závod a dopadlo to blbě. A to mám boty o půl čísla menší než v minulé sezoně,“ rmoutí se devatenáctiletý Portyk, jehož skokanská část původně dopadla velmi nadějně - skončil druhý.

Kontrola dodržování pravidel se pro tuto sezonu zpřísnila u skokanů, a přeneslo se to i do severské kombinace. Třeba i tím, že přísný Sepp Gratzer, který dbá na kontrolu vybavení právě u skokanů, si v Lillehammeru odskočil na můstek, kde závodili sdruženáři.

„Mám pocit, že si chtěl na někom smlsnout, tak jsem to odnesl taky,“ přemítá Portyk. Gratzer si pro kontrolu vybral osm závodníků z padesáti, neprošlo jich pět. Kvůli botám. „Ale ostatní měli v prostoru paty navíc centimetr nebo dva, a ne milimetry jako já. Třeba měl Gratzer špatnou náladu,“ mrzí jej.

Milimetry nikterak nepomůžou

Laikovi se to nezdá, ale větší volný prostor v patě boty může ovlivnit výkon. „Noha se pak v botě posune dozadu, tím i těžiště. To skokanovi může pomoci - ve vzduchu dojdou lyže rychleji k tělu, dostane se tak rychleji na vzduch a může dřív pracovat v letecké fázi. Jenže ty milimetry navíc vám při skoku nepřidají vůbec nic,“ vysvětluje Portyk, závodník Dukly Liberec.

Podle Tomáše Slavíka, sedmého sdruženáře z mistrovství světa 2011 a nyní sportovního ředitele úseku severské kombinace, je na vině český mladík. „Pravidla porušil, i když ty milimetry opravdu nikomu nepomůžou. Ale hranice byla nastavená a každé překročení znamená diskvalifikaci. Bohužel,“ má jasno.

„Ano, měl jsem si to pohlídat, měl jsem si nové boty nechat přeměřit,“ souhlasí Portyk. „Ale v Kuusamu, jak zrušili původní první závody, jsme to neřešili. A v pátek v Lillehammeru jsme se zase soustředili na závod. Nejspíš je to moje chyba. Po skoku se to přeměřuje proto, že v minulosti třeba Němci nebo Rakušani pořád něco hledali, aby vyhrávali. Prostor v botě měli větší i o tři centimetry, než dovolují pravidla.“

Vyčítám si to, přiznává trenér

Rodák z Lomnice nad Popelkou, vlastně pořád benjamínek, však nebyl na severu sám. Pečoval o něj reprezentační kouč Vladimír Šmíd, přítomni byli i dva servismani.

„Ano, měli jsme dát boty přeměřit, ale času bylo málo. Kvůli větru se v Lillehammeru v pátek skákalo jen jedno tréninkové čili provizorní kolo, nakonec uznané pro závod. Navíc měl Tomáš nové boty, které jsou o půl čísla menší oproti těm posledním. Koho by to napadlo? Od pátku si to vyčítám,“ přiznává trenér Šmíd.

Portyk však trvá na svém. „Trenér mi kontroluje kombinézu, měří lyže, ale s botami jsme nepočítali. A servismani se starají o běžky, ke skokům nemají co říct. V budoucnu už si to musím hlídat.“

Větší volný prostor v botách může být považovaný za chybu německého výrobce. „Kdyby šlo o centimetry, tak mu boty vrátíme, ale je to ruční práce a obávám se, že s milimetry neuspějeme,“ myslí si Slavík.

Nechtějí to nechat usnout

Trenér Šmíd má ale jiný názor. „V Lillehammeru jsme se o tom bavili s kontrolory - firma by nám měla poslat nové boty, které budou mít správný rozměr vnitřního prostoru. Výrobci zavoláme, rozhodně to nenecháme usnout,“ tvrdí.

Zmíněná kalvárie s botami Tomáše Portyka nepoznamenala. Do bot si dal tenké výstelky a v neděli uzavřel skokanskou část na pátém místě.“To bylo prima, chtěl jsem dokázat, že páteční druhé místo po skoku nebylo náhodné. Jenže pak přišel běh,“ přiblížil druhou část, v níž se propadl na 39. příčku.

Přitom si po běžeckých trénincích v Lillehammeru pochvaloval, jak mu to jde. „Jenže trať umrzla, byla jeden led, a na tom já neumím. Jezdím totiž víc nohama než rukama, takže mi připadalo, že stojím na místě. Na ledě se svojí technikou nemám šanci, zatím ještě nemám silné ruce,“ uvědomuje si.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze