Rychlým pohybem se uvolní přes spoluhráčku, naběhne do středu hřiště a levou rukou vystřelí do horního růžku branky.
Vezme odražený míč na vlastní polovině hřiště a přes jeho tři čtvrtiny trefí opuštěnou branku soupeřek.
Po faulu na spoluhráčku se postaví s míčem na značku sedmimetrového hodu a s ledovým klidem namíří k tyčce. Jako by jí nebylo 16 let, ale mnohem víc a v ženské interlize, kde hrají týmy z Česka a Slovenska, nebyla v letošní sezoně nováčkem, ale rutinérkou.
To je jen malá ukázka toho, co předvedla Sára Kovářová v posledním zápase Písku proti Porubě, kdy dala osm gólů.
A když malé žákyně u bubnu v hledišti křičí při zápase její jméno, je to oprávněné. Benjamínek už tak hodně mladého týmu je totiž druhou nejlepší střelkyní interligy. V dosavadních 14 zápasech dala 92 gólů. O dvě míň než první a to hraje v klubu z chvostu tabulky.
Sára KovářováV únoru jí bude 17 let. V Písku chodí na gymnázium a už od pěti let hraje házenou. V současné sezoně je druhou nejlepší střelkyní interligy. Hraje i dorosteneckou ligu a celkem ve všech soutěžních zápasech za ženy a dorostenky, kterých bylo letos 23, nastřílela 180 gólů, 92 z toho jich bylo v interlize. |
„Všude jsem nejmladší, takže jsem si na to už zvykla. V Písku si ale naštěstí každý nosí míče sám, tak nic tahat ostatním nemusím jako v reprezentaci,“ směje se Sára Kovářová, že unikla tradičnímu poslání nováčků.
Přiznává, že se přechodu do žen bála. Navíc ji jakou šestnáctiletou museli postaršit, aby vůbec směla hrát. Nakonec se bála neoprávněně. „Hraju na vrcholové úrovni s nejlepšími a je pro mě velká pocta, že dávám tolik gólů,“ popisuje dále hráčka, která v této sezoně dokázala dát i jedenáct branek v jednom zápase.
Sama ale hned dodává, že počítat je v zápase nestíhá. „V dorostenkách to celkem jde, tam je hra pomalejší, v ženách už ne,“ pousměje se. Svůj rekord v kariéře přeci jen zná. V jednom zápase dokázala v dorostu vstřelit 24 branek.
Házenou hraje od pěti. Před lety seděla na tribuně písecké haly a fandila týmu kolem Ivety Luzumové v boji o bronzové medaile, vrcholu písecké házené. „To jsem milovala. Hala byla naplněná a já musela sedět i na zemi, abych zápasy viděla,“ popisuje.
Ví, že ačkoliv se diváci pomalu učí její jméno, takhle plné haly a podobné atmosféry se jen tak nedočká. „Tím, že budeme hrát jen play out, chodí lidí méně. Ale je hodně příjemné, když člověk takhle z tribuny slyší své jméno,“ přiznává.
V této sezoně nastupuje za dorostenky, se kterými je první v soutěži, za ženy i za reprezentaci - dorosteneckou a také juniorskou.
„Když začne sezona, je to hodně náročné. Kvůli reprezentaci chybím často ve škole. Musím si pak všechno obíhávat a hlavně si musím dobře rozvrhnout čas a velkou část věnovat i regeneraci, aby mi drželo zdraví,“ vypráví. Jejím hlavním reprezentačním cílem je dostat se na juniorské mistrovství světa v Rusku. To musí tým projít úspěšně březnovou kvalifikací.
Sára Kovářová
V domácí soutěži ji bude čekat s Pískem boj o záchranu. Zvlášť potom, co Jihočešky prohrály v prvním jarním kole v Plzni. „Ty dva body jsme potřebovaly. Je mi to líto. Ale budeme chtít vyhrávat i jiné zápasy. S Bratislavou nebo s Veselím,“ ujišťuje a sama se dívá ještě dál. „Líbilo by se mi, kdybych se někdy dostala do německé ligy. Tak jako Iveta Luzumová,“ přeje si studentka gymnázia.
