V červenci vyhráli ve dvojici s Martinem Léblem největší beachvolejbalový turnaj v Česku, světový challenger FIVB v Brně, a poté dosáhli nejlepšího výsledku na Světovém okruhu. V Kanadě skončili třináctí.
Sledujete obecně ankety, ve kterých jde o vás?
Eviduju je. Když uspěju, je to dobrý pocit, ale zase nějak moc to neprožívám a vyloženě si na tom nezakládám.
Co vás čeká v nejbližších dnech?
Koncem týdne další turnaj Světového okruhu v Norsku. Bude tam opět nejsilnější konkurence.
Věříte v zisk bodů do žebříčku stejně jako nedávno v Kanadě?
Jedeme si pro ně. Ale v Kanadě jsme měli štěstí, že jsme dostali divokou kartu do hlavní soutěže. Tady se musíme zase prokousat kvalifikací a v ní bývají ta tři kola pořádně náročná.
Beachvolejbalová sezona se pomalu chýlí ke konci. Jak jste na tom herně?
Teď na domácím šampionátu jsme prohráli ve finále a měl jsem z toho takový zvláštní pocit. Hráli jsme prostě špatně. nebyl to náš den. Pevně doufám, že v Norsku to bude mnohem lepší.
Před čtrnácti dny jste bojovali na mistrovství světa a byli jste hodně blízko postupu ze skupiny. Proč to nevyšlo?
Vítězství nad ruským párem bylo nejprve obrovským úspěchem, a pak jsme dvakrát prohráli ve třech setech. Počítali jsme s postupem. Bohužel až po posledním zápase jsme se dozvěděli, že nerozhoduje celkové skóre, ale na rozdíl od běžných světových turnajů vzájemný zápas. A ten jsme prohráli. Byla to pro nás obrovská rána. Do světového žebříčku jsme tak získali jen čtyřicet bodů místo dvou set za postup ze skupiny.
Jak vidíte momentálně šance na postup na olympiádu do Pekingu, k čemuž potřebujete každý bodík?
Já tam tu šanci pořád vidím. Kdyby tomu tak nebylo, tak nemá cenu to ani hrát. Je to pořád náš velký sen.
Kdy pro vás přesně končí sezona na písku?
Na začátku září, protože Martin už má tréninkové povinnosti v šestkovém volejbalu v Itálii. Já mám slíbenou určitou úlevu, než se zapojím do přípravy Dukly.
Cestujete hodně po světě. Máte vůbec čas prohlédnout si města a okolí, kde hrajete?
Snažíme se. Když je trošku volno a pěkně, tak se někam podíváme. Ovšem já už to hraju nějaký ten rok, takže ta města se opakují. Ale třeba teď v kanadském Montrealu jsme navštívili večer jazzový festival, a to byla celkově paráda.
Kde se vám hraje nejlépe?
Opravdu dobře se mi hraje v Gstaadu ve Švýcarsku. Tam nefouká, protože je to v horách. A tradičně se mi docela daří právě v té Kanadě. A my hráči šestkového volejbalu máme rádi ta hřiště, kde není moře, protože od vody většinou fouká, a to nám moc nevyhovuje.
