V hledišti je však nepřehlédnutelný či spíše nepřeslechnutelný. Se svým bubnem dokáže vybičovat diváky k mohutnému fandění. On sám však při tom, jak říká, zažívá těžkou nervozitu.
"Vždycky se musí najít někdo, kdo hlediště takzvaně rozbubnuje. A když se nikdo nenajde, tak musím já. Ale jsou to pro mě hrozné nervy - sledovat hru. Na druhou stranu, po zápase zase přichází obrovský pocit uspokojení," říká Šoula senior.
Jiří Šoula mladší    Rozehrávač či křídlo pardubického týmu do šestnácti let je 187 centimetrů vysoký, váží 68 kilogramů. Hráč vyrostl v týmu BK Poděbrady, hrál také za Sokol Pečky, BC Kolín a Sokol Hradec Králové. V českém týmu patří mezi nejúspěšnější hráče, jeho střelba je i psychickou podporou. Při utkání s Ruskem na mistrovství Evropy vzal na sebe úkol zbavit tým počáteční nervozity. V zápase s Německem se předvedl hned v úvodu druhé půlky zápasu úspěšným pokusem o trojku. |
Podle něj jsou nejhorší stavy při těsně vyrovnaných koncovkách, dokonce takové konce hry nazývá infarktovými stavy. Jiří Šoula starší hrál basket do svých jednadvaceti let na vysoké škole, pak se k němu vrátil až o čtrnáct let později. "To už začal hrát syn a já jsem se vrátil už k veteránskému basketu a zároveň jsem začal trénovat," vypráví Šoula.
Není potom otec a trenér mladého reprezentanta poznamenaný syndromem rodičů, kteří to daleko ve sportu nedotáhli, a proto se posléze zhlédnou ve svých dětech? "Přesně tak to je. Člověk si říká, že kdyby se na to nevykašlal, kdyby trénoval, tak to mohl někam dotáhnout, tak chce alespoň podpořit své děti, aby to dotáhly dál. I když je také pravda, že mě to trénování prostě baví," říká Šoula.
Má už tedy Šoula junior splněno, co se týká rodičovských ambicí? Podle svého otce už dokázal všechno, co od něj otec-trenér očekával, a ještě trochu přidal.
"Lhal bych, kdybych tvrdil, že s každým dosaženým cílem se plány trochu neposunou dál. Ale když jsem začínal, říkal jsem si, že bych chtěl, aby syn dosáhl třeba na nějakou medaili z mistrovství republiky, a to už splnil. To, že se dostal do nároďáku a hraje tady tak, jak hraje, je jenom odměna navíc pro otce a trenéra," dodal Šoula.
Říká, že se ani v roli trenéra nemůže zcela oprostit od toho, že mezi jeho svěřenci je i jeho syn. "To ovšem neznamená, že má nějaký úlevy. Naopak, jsem na něho ještě větší prevít, než na ostatní kluky," dodal.
Trenérem je i doma, po nepovedeném zápase celý den
Takový přístup se pak samozřejmě projevuje i u Šoulů doma. Zatímco po podařeném zápase následuje stručná pochvala, po výkonu s hráčskými chybami jsou schopni probírat jednotlivé okamžiky zápasu třeba celý den.
"Dokonce i s manželkou, také hrála basket, to jsou pak doslova rodinné debaty. Když se mi třeba nelíbil jeho výkon, jsem schopen mu to opakovat třeba stokrát," tvrdí přísný otec.
Vnímá takovéto opakované výtky mladý reprezentant? "No, teď už je ve věku, kdy má svoji hlavu, ale zatím stále tyhle otcovsko-trenérské rady bere," říká Šoula.
