Dvaadvacetiletý atlet však na domácím mistrovství, které o víkendu hostila pražská Stromovka, musel zdolat několik jiných překážek než ty, jež stály na trati.
Na "světový" limit 7,70 vteřiny chtěl útočit už v rozběhu. Ale po startu se nepřirozeně nahrbil a zpomalil. Svůj rozběh sice vyhrál, ale vysněný čas vůbec neatakoval. "Bylo to hrozné. Měl jsem špatně nastavené bloky. Naštěstí mi pak zbýval ještě jeden pokus," hodnotil zpětně Sajdok.
Do finále nastoupil pořádně vyhecovaný. Závod zcela opanoval, soupeře nechal daleko za sebou.
Jenže ouha - časoměřič ohlásil neoficiální výsledek: 7,73. O pouhé tři setinky za limitem. Sajdoka tak čekaly pořádné nervy. "Hned po doběhu jsem věděl, že to bude hodně těsné. Drželo mě, že tady ve Stromovce bývá výsledný čas právě tak o dvě tři setiny rychlejší," líčil po závodě.
A jeho přání se vyplnilo - oficiální čas byl rovných 7,70 vteřiny. Sajdok se tak stal sedmým členem české výpravy, kterou od 10. března čeká halové mistrovství světa v Moskvě. "Je to paráda. Kdybych nepostoupil, asi by mě čekal konec halové sezony. Takto týden potrénuju a vydám se do Ruska," těšil se.
Na světovém šampionátu bude mezi dospělými poprvé. "Ale mám už za sebou mistrovství Evropy nebo juniorské mistrovství světa. Tam na Jamajce fandilo padesát tisíc lidí," odmítá Sajdok, že by měl trpět přehnanou nervozitou.
Přesto si zachovává patřičnou pokoru. Ví, že mezi favority rozhodně patřit nebude. "Už do rozběhu půjdu jako do finále. Budu se rvát o každý postup," ujišťuje.
A nastiňuje taktiku, která by mohla vést k úspěchu. "Hlavně musím běžet sám za sebe a nenechat se přehnaně vyhecovat soupeři."
I kdyby v Moskvě nedosáhl velkého výsledku, získané zkušenosti budou k nezaplacení. "Jedu se tam učit, jsem proti světové špičce v podstatě začátečník. Mám ještě hodně co zlepšovat," ví Sajdok.
