"Jde o posty, každý hrajeme jinde, proto nás nemůžete srovnávat," brání se posila. Dlouho si mohl se 180 centimetry výšky nechat o profesionálním volejbalu zdát. Rodák z Karlových Varů hrál v Sokolově národní ligu, před pěti lety odešel do německého Marktredwitzu.
"Působili tam z Čechů rovněž Barborka, který také hrával za Perštejn, a ještě nějací kluci z Chebu," prozrazuje. "Marktredwitz teď hraje regionální ligu, třetí nejvyšší soutěž.
Sestoupili jsme z druhé ligy, protože nás bylo v kádru asi jen osm. Pádu ale nelitujeme. Špičku soutěže totiž tvořili profesionálové, zbytek byly poloprofesionální celky a my jen amatéři. Moc šancí jsme neměli."
Až s nově vymyšleným postem libera našel uplatnění v české extralize. I když mu pomohla i náhoda. Perštejnu totiž utekl slovenský reprezentant Pipa do Odoleny Vody. Ještě předtím v létě přestoupil Obdržálek do Liberce. "S Pipou jsme neměli podepsanou smlouvu, a když dostal lepší nabídku od Odolky, odešel. Tak jsme se dostali do úzkých," vzpomíná perštejnský trenér Milan Fortuník.
"Jediné volné libero byl Antonín Bican. Byť žádnou ligu nehrál, vzali jsme ho." Vydláždil mu cestu do Perštejna jeho bratr? Tahle otázka Antonína opět rozpálí. "Já od bráchy nechci, aby mi nějaké angažmá dohazoval. Buď se prosadím, nebo ne," tvrdí rezolutně.
Ani se s Milanem neradil. „Už tři roky hraji s Perštejnem letní antukovou ligu, věděl jsem, do čeho jdu. Navíc jsem se jezdil do Chomutova na extraligu dívat." S o rok starším a o 18 centimetrů vyšším Milanem, kterému je nyní devětadvacet, nastupoval jen v žácích a dorostu.
V Perštejně se minuli těsně. "Vůbec jsme si ale spolu o Perštejnu nepovídali, fakt. Každý máme svůj vlastní život, on bydlel v Ústí, já v Karlových Varech. Viděl jsem ho tak třikrát do roka." Ani o plážovém volejbalu spolu neuvažovali. "Na beach jsou potřeba velcí chlapi, v tom je moje výška hendikepem. Možná chtěl na písku hrát s nejmladším bráchou Pepíkem," odhaluje Antonín Bican rodinné vazby.
Dva roky před třicítkou vstoupil do extraligové společnosti. Řídí se však heslem legendárního Přemysla „Dědka“ Bláhy. "Prohlašoval, že nikdy není pozdě začínat. Jsem ambiciózní. Když se mi bude dařit a přijde nabídka z lepšího klubu, vezmu to."
Zatím si však na nejvyšší soutěž zvyká. Odehrál v ní teprve jediný zápas proti Odolené Vodě, který perštejnský Spartak prohrál. "Oproti Německu je to skok, extraliga je mnohem kvalitnější. Ale beru ji jako výzvu," je odhodlán se rvát. Spoluhráče zná z letních turnajů, v Chomutově už bydlí.
"Atmosféra je zatím dobrá zatím, ještě se zlepšíme," slibuje. "Doufáme v play off, nějaké slušné umístění ve středu tabulky, v klidu. Hlavně nehrát o záchranu," modlí se Bican, který se k žádnému vzoru neupíná. "Ale na mistrovství světa se mi moc líbilo brazilské libero," vykládá.
On a jeho bratr? To je i dál nekonečný příběh. Třeba o tom, že Antonín chtě nechtě zdědil sourozencovu přezdívku. "Také mi říkají Knedlík nebo Knédl. Převzal jsem to od něj. Ale většinou na mě volají Tony."
