Však jste se na něj z kurtu co chvíli dívala.
Vždycky je fajn, když máte poblíž někoho, na koho se můžete očima obrátit. Tomáš na mě nemusí dělat žádná velká gesta. Mně stačí jeho přítomnost. Vědomí, že je tam někdo, kdo stojí při mně. Vím, že chce, abych vyhrála, úplně stejně, jako to chci já.
Před pár dny vyhrál turnaj na trávě v Halle. Radil vám, jak si s tímhle povrchem poradit?
Ne. To jsou dvě jiné hry, nejde to zas tolik srovnávat.
Máte za sebou první vyhraný zápas ve Wimbledonu v kariéře. Říkáte si: Konečně? Je to premiéra, to je pravda. Ale v duchu jsem to zase tolik neprožívala, neříkala si: Tohle je místo, na kterém jsem ještě nikdy nevyhrála. Vždyť jsem tady dodneška měla za sebou jediný zápas. Sice prohru, ale po relativně dobrém výkonu, navíc se silnou Piercovou. Loni jsem Wimbledon vynechala kvůli zranění, takže letos jsem do areálu vstupovala spíš s očekáváním. Byla jsem zvědavá, jak mi to na wimbledonské trávě po dvou letech půjde.
Šlo to, zdá se, docela dobře.
Nemůžu si každopádně na nic stěžovat. Zatím je to dobré. A dál? Nechci říkat nic konkrétního, ale s losem můžu být docela spokojena. Jsou tu i horší. V pavouku můžu ještě narazit na hráčky, které jsem třeba už i porazila. Jenže pozor – je to tráva. Na té se může stát cokoliv.
