Před měsícem jste porazila i Nicole Vaidišovou. Vystupujete tedy ze stínu české jedničky?
Mým cílem není Nicole předhánět nebo dohánět. Vyletěla nahoru strašně rychle, já to vzala pomaleji. A obě chceme dosáhnout ještě mnohem víc. Vzájemně se motivujeme.
Takže ji chcete napodobit i v pózování pro prestižní časopisy?
Skoro každá ženská si ráda vyzkouší, jaké to je být modelkou. I když... Já jsem spíš typ, co nedělá pózy a nesnaží se ukazovat.
Dravá s raketou, plachá v soukromí? Skutečně to platí?
Nevím. Snad. Na kurtu jsem bojovnice, hraju agresivně a nikdy neztrácím naději. Mimo kurt jsem klidnější holka. Nechodím jako Šarapovová, která ostatním dává najevo: Já jsem nejkrásnější a vy všechny ostatní jste úplné nuly. Mám ráda své soukromí a pohodu.
Kdy naposledy jste zažila bouřlivější večírek?
Jé, to si nepamatuju. Asi před půl rokem, po extralize. Většinou ani nenajdu partu lidí, se kterou bych chtěla někam jít.
Lucie Šafářová19 let, rodačka z Brna, 26. ve světovém žebříčku, hráčka TK Prostějov. Největší úspěchy: vítězství na turnajích WTA Tour v Estorilu, Forest Hills (vše 2005) a Gold Coast (2006), letos také semifinalistka v Amelia Island. Tenis hraje od tří let, prvním koučem byl otec Milan, vzorem Steffi Grafová. Jejím přítelem je Tomáš Berdych, spolu žijí v Prostějově. "Jsme oba pohodáři. Ale Lucka je trochu chytlavější," říká o ní. Ve fedcupové reprezentaci proti Thajsku chyběla, kapitán Petera ji nechal po čtyřech náročných turnajích odpočívat, protože Thajky nepovažoval za silného soupeře. |
Však se říká, že ženská tenisová túra je plná egoistek. Kamarádství se tu nenosí?
Pozdravíme se, ale extra kamarádky vážně nejsme. Ačkoliv já osobně s nikým problém nemám.
Která z předních hráček je vám nejsympatičtější?
Lindsay Davenportová, ta si na nic nehraje. Třeba v Dubaji si na hráčské večeři ke mně přisedla a dala se do řeči. Také Rusky Myskinová a Dementěvová jsou fajn.
Vaší zatím nejznámější fotografií byla ta s koalou po triumfu na turnaji v Gold Coast. Máte ráda zvířata?
Jo. V Brně mám yorkširského teriéra. Bohužel mě moc nevidí a musí se o něj starat táta. Doma teď nebývám častým hostem.
Zato v 16 letech jste se na rok "usadila". Tehdy vám zakázali hrát kvůli zranění zad a břicha. Teď jste zdravá?
Pobolívá mě rameno, to je následek čtyř turnajů v řadě. Ale všechny profesionálky bývají občas zraněné, s tím musíte počítat. Hrajete, zraníte se, uzdravujete se, hrajete. Dokola.
I proto jste cvičila jógu?
Také. Hledala jsem cokoliv, co mi může pomoci.
Váš manažer Miroslav Černošek říká: Lucka to má v hlavě srovnané. Myslíte i na vysokou školu?
Zatím jsem ve třeťáku na gymnáziu a s učením to není jednoduché. Na turnajích sice člověk často nemá co dělat, ale strašně těžko se přinutím, abych si tam sedla a učila se. Mojí metou je maturita. Pak? Možná se o nějaké přijímačky na vysokou pokusím.
Která by vás lákala nejvíc?
Medicína. Nebo rehabilitace, starat se o lidi. Ale musela bych chodit na praxe, což vedle tenisu nezvládnu. A školy, které se točí kolem obchodování a peněz, mě nepřitahují.
Tenis je o penězích. Kdo se vám o ně stará?
Většinou já sama, není to zase tak složité. Mám k ruce šikovnou paní z banky, která mi vždycky nachystá a vyřídí platby.
Letos vyděláváte nadmíru. Co jste si dopřála za odměnu?
Jen občas nějaké ty džíny. Neutrácím za něco, co nepotřebuju. A zrovna nic extra nepotřebuju.
Rozjíždí se sezona na antuce, která bývala vaším nejoblíbenějším povrchem. Stále ještě je?
Vyrůstala jsem na ní, mám ji hodně ráda. Ale neexistuje už povrch, který by mi neseděl. I na trávě jsem byla ve finále.
Vyberte si, co byste letos brala raději: první dvacítku na žebříčku, nebo čtvrtfinále grandslamu?
Asi tu dvacítku. Čtvrtfinále grandslamu zase není taková bomba, ne?
