„Už se mi dvakrát podařilo odstartovat šest ze šesti,“ vzpomínal 27letý Láznička.“ „Jednou to bylo asi před šesti lety na turnaji v Americe, podruhé na olympiádě, což už je tak osm let, snad to nebude trvat dalších šest let.“
Poprvé jste ztratil s Indem Diptajanem Ghoshem v sedmé partii, přestože jste měl výhodu bílých figur. Dokázal vás soupeř něčím zaskočit?
Věděl jsem, že kdybych získal třeba j en padesát procent bodů v posledních třech kolech, bude to stačit přinejhorším na dělené první místo. Nebylo potřeba nějak přehnaně riskovat. Navíc mi ten soupeř úplně nesedl. Je mladý, talentovaný, velmi rychle se zlepšuje. Cítil jsem jakýsi respekt už před zahájením partie, nebyl jsem si tak jistý jako v předchozích kolech. Pak se mi nepodařilo zahájení a raději jsem mu nabídl remízu.
Ve zbývajících kláních, už jste si jenom hlídal první místo?
V předposledním kole s Movsesjanem ano. Byla smůla pro organizátory i obecenstvo, že los přidělil bílé kameny mně. V mé pozici už by bylo bláznovství příliš riskovat a pokoušet se nějak násilně o výhru. Hrál jsem tedy ze zabezpečené obrany, podle toho ta partie vypadala. Vyzkoušel jsem Sergeje v nějaké teorii, on ji znal a skončilo to remízou. V posledním kole (s Rusem Jevgenijem Vorobjovem) už bylo jasné, že mi remíza stačí. I tomu jsem přizpůsobil volbu hry.
Co máte nyní za plány?
Teď budu mít volno. V září budu hrát světový pohár v Baku v Ázerbájdžánu, kam jsem se dostal asi po šesti letech, takže doufám, že tam něco předvedu. Pak uzavřený turnaj v Pojkovském na Sibiři, evropský pohár ve Skopje s Novým Borem a mistrovství Evropy na Islandu.
