"Povedlo se mi překonat další mezník. Je to hodně příjemné,"pronesl třicetiletý slovenský reprezentant. "Žebříček jsem nikdy extrémně neprožíval. Ale současné umístění beru jako odměnu za uplynulý rok a půl, kdy se mi nadstandardně dařilo."
Sergeji, vraťme se ještě k turnaji v čínském Nanjingu. Tak silně obsazenou soutěž jste ještě nikdy nehrál. Přesto nečekal jste lepší umístění?
Konečný výsledek nevypadá moc dobře. Ale předvedená hra byla lepší než výsledek.
Po první polovině turnaje jste vcelku hýřil spokojeností. Pak se vám ale přestalo dařit. Proč k tomu došlo?
Bohužel jsem volný den neprožil zrovna volně jako moji soupeři. Hrál jsem simultánku proti místním studentům, kteří se do ní dokonce museli kvalifikovat, což jsem dosud nezažil. Hrál jsem přes tři hodiny proti dvaceti poměrně slušným hráčům a opravdu jsem se dost nadřel. Trošku to ovlivnilo moje další dvě partie, i když se na to nevymlouvám. Podruhé v turnaji mi nevyšel zápas s domácím Buem a další prohra s Rusem Svidlerem byla tak trochu logická. Oba jsme měli poslední možnost zachránit výsledek v turnaji a vyšlo to jemu.
Se světovou jedničkou Topalovem z Bulharska, jenž turnaj vyhrál, i s druhým v pořadí Arménem Aronianem jste vždy remizoval. Alespoň to může hřát, že?
Tak nějak. S Topalovem jsem měl dvě naprosto pohodové partie. Ani s Aronianem jsem nemusel nijak extrémně tlačit na pilu. Ale beru to spíše tak, že se mi povedlo odehrát poměrně slušný turnaj. I když spíše z hlediska obsahového než výsledkového.
Před turnajem jste říkal, že se budete i učit hrát takový typ soutěže. Byla to velká škola?
Určitě si z toho vezmu ponaučení, jak si rozvrhnout síly v dalších turnajích, kterých se, doufám, zúčastním. Určitě je to zkušenost k nezaplacení, kterou nemůže nic nahradit. Možná to byla trošku i zmíněná nováčkovská daň. Snad se mi to vrátí.
Všichni účastníci turnaje nastupovali k partiím v tradičních čínských oblecích, které vám organizátoři připravili. Přivezl jste si je domů?
Oba mám, byly udělané přímo na míru. Ale přiznám se, že nevím, zda si je budu brát na nějaké jiné turnaje (smích). Zase tak nadšený jsem z toho nebyl. Bylo to poměrně dost zvláštní pro Nečíňana hrát v jiném typu oblečení, než je zvyklý. Ale postupně to všichni brali.
To je docela kuriozita, že? Nebo i na jiných turnajích dostáváte obleky?
To ne. Ale chápal jsem, proč to udělali. Chtěli turnaj maximálně přiblížit Číně, aby byl co nejvíce srozumitelný i pro místní. Ale nevím, na kolik to byl dobrý nápad. Na druhou stranu do turnaje investovali obrovské prostředky, vše bylo podřízeno nám. Jakékoliv přání se plnilo okamžitě. Takže na oplátku jsme jim nemohli mít za zlé, že chtěli trošku něco od nás. Byl to první ročník turnaje a i organizátoři se trošku učili. Každopádně plusů bylo daleko víc.
Na vás jedno dodatečné plus čekalo po turnaji. Stal jste se členem první světové desítky.
To ale s tímto turnajem nesouviselo. Kdyby se započítával, do desítky bych se nedostal. Do poslední chvíle jsem nevěděl, které turnaje se budou počítat. Ale nijak extrémně jsem si to nehlídal. Až když byla zveřejněna ELO listina, podíval jsem se na ni.
Musel to být hodně příjemný pohled, že?
Potěšilo mě, kdy jsem viděl svoje jméno v první desítce. Přece jen je to pro mě další mezník, který můžete pokořit taky je jen jednou za život. A také výše ELO ratingu je velice příjemná. Ale není čas nad tím extrémně koumat a užívat si to, protože za chvíli je další turnaj. Je potřeba zase myslet dopředu.
Berete udržení v první desítce nyní jako svou prioritu?
Určitě ne. Je to mezník podobně jako překonání hranice 2700 ELO bodů. I to je velice příjemné. Ale když se tam už jednou dostanete, přestanete to brát jako nějakou velkou věc. Rozhodně se nebudu vyhýbat účasti v turnajích jen proto, abych v desítce zůstal. Možná o ní budu přemýšlet až za pár měsíců, kdy se bude připravovat další ELO listina. Ale teď mě čeká turnaj v nizozemském Wijku aan Zee. Chci tam uspět. To je nyní moje priorita.
