"Co jsem k Vánocům koupila manželovi? Těžkou hlavu jsem si s tím nedělala, protože tím nejlepším dárkem jsem pro něj totiž já," směje se.
A jak to s takovým dárkem vlastně začalo?
"Brali jsme se loni v září a hned druhý den po svatbě měl David narozeniny. Tak jsem si říkali, jaký vlastně pěkný dárek ve mně má," vysvětluje. "A to s tím dárkem jsme si připomněli i o Vánocích. Tak letos tahle tradice pokračovala. Ale samozřejmě, že vedle mě jako vždycky dostal i další dárky," dodává Lenka na adresu svého manažera a později manžela.
Manažera už nepotřebuje, protože v tomto směru o ni jak po sportovní, tak po společenské stránce pečuje manažerská agentura Sport Invest.
"Spolupráce je sice v začátcích, ale od ostatních klientů vím, že to opravdu funguje. Mně už agentura například pomohla, když jsem sháněla odborníka na můj zraněný loket."
Z manažera Davida Marušky se tak stal Lenčin asistent.
Když v srpnu roku 2004 "udělala" v Aténách tu stříbrnou medaili, v její Aši by se nejspíš nenašel nikdo, kdo by slečnu Lenku bouřlivě neoslavoval. A pokud se jí podobný kousek povede i příští rok v Pekingu, bude se na západě Čech bouřit zas. Přestože dnes s manželem žije přechodně v Praze.
"K Aši mám pořád ten nejlepší vztah. Vždyť tohle město mě podporovalo ještě v době, kdy se mi o nějaké medaili, natož olympijské, ani nesnilo," vyznává se Lenka Marušková-Hyková.
"A k té Praze. Bydlíme v panelovém domě a přes otevřené dveře z místnosti do místnosti mám ideální vzdálenost na domácí trénink, dokonce ještě s rezervou. Samozřejmě jde o vzduchovou pistoli," zdůrazňuje.
Její druhou disciplínou je totiž malorážka, jak se také sportovní pistoli říká. Právě v té má přece stříbro z Atén. S touto zbraní ale musí na trénink na střelnici.
"Doma a malorážka? Tak to ani náhodou! To bych asi hodně rychle skončila na ulici."
Ale nic jí v tomto období nevadí, v zimě je "vzduchovková" sezona. Soutěže v těžším a především zvučnějším kalibru přijdou na řadu až s jarem, kdy se může trénovat nejen v krytých, ale i na otevřených střelnicích.
Od posledních olympijských her se velice dobře zdokonalila v angličtině, která je pro ni na nejrůznějších soutěžích po celém světě klíčovým jazykem.
"Vystudovala jsem angličtinu na jazykové škole a momentálně studuju na vyšší odborné škole, pronikám do zajímavého oboru - prevence kriminality," sděluje paní Lenka.
Samozřejmě, že přední pozici v jejím životě dál zaujímá sportovní střelba. Když se vyléčila ze zranění lokte, v seriálu Světového poháru letos zkompletovala sadu medailí. Ve vzduchové pistoli dosáhla na zlato, v malorážce to byly stříbro a bronz.
A pochopitelně se kvalifikovala na srpnové olympijské hry v Pekingu. Čtvrtým místem ve vzduchové pistoli na loňském mistrovství světa v Záhřebu.
Po Vánocích bude opět tvrdě trénovat na blížící se únorový evropský šampionát ve Švýcarsku.
"A hned po mistrovství Evropy mě čeká cesta do Brazílie, seriál Světového poháru totiž začíná v Riu de Janeiru," těší se Lenka na návrat do velkoměsta, které poznala už při jedné z minulých střeleckých soutěží. "Ale je jasné, že nejdůležitější závody mě čekají až v srpnu na pekingské olympiádě."
Podle vlastních slov víc než ke vzduchové pistoli tíhne k malorážce.
"Malorážku mám opravdu radši. Ale když se člověku povede vystřílet něco pořádného ze vzduchovky, třeba nějakou tu medaili, tak je to vlastně jedno. Čeká vás cesta na stupně vítězů a to byste nevyměnili ani za nic."
