Ze semifinále postoupily čtvrtým nejrychlejším časem - i když vlastně ani nevěděly, kde na to vydolovaly síly. A za cílem se pak rozpovídaly jedna přes druhou
Bergrová: Vůbec nevíme, co jsme tam dělaly.
Bartoničková: Cíl jsme splnily, ale nebylo to lehké.
Síly ještě máte?
Bartoničková: Nemáme!
Bergrová a Rosolová dvojhlasně: Nemáme, nemáme!
Hejnová: Nemáme!
Bartoničková: Trvalo mi sto metrů, než jsem se rozběhla, vůbec.
Rosolová: Já už fakt nemůžu.
Hejnová: Mně přišlo, že od dvoustovky už nemůžu.
Rosolová: Já si říkala na dvoustovce: Jé, já ještě můžu, já asi musím zrychlit... Nikoho jsem neviděla a pak koukám: Jé, ony mě podběhly.
Neměly jste semifinále štafety původně vůbec běžet, ale běžely jste. Proč?
Hejnová: Viděly jsme složení běhu a s náhradnicemi by nebyla šance postoupit. Takže když jsme měly postoupit, musely jsme běžet.
Rosolová: Nařízený jsme to nedostaly, ale musely jsme to běžet.
Bergrová: Jako že bysme do toho měly nějakou super chuť, to se říct nedá. No ale je to Evropa, nám by to chybělo nejít jeden den do svolavatelny a tak...
Hejnová: My teď budeme na tréninku každej den běhat jednu ostrou čtvrtku naplno, abysme nevyšly ze cviku.
Bergrová: Přesně, kopaly bysme se tam do zadku.
Rosolová: Jsme si říkaly, víc než 24 hodin volno, co s tim budeme dělat?
Bergrová: Ale byly jsme nakupovat a na kole.
Rosolová: Na kávičce.
Bartoničková: Já jsem ležela.
Bergrová: No jasně, ležely jsme jako mrtvoly. I když… Dneska ráno jsem si říkala, že mám toho spánku moc, že už ho nepotřebuju.
Rosolová: Pět hodin spánku je fakt moc.
Co chystáte zítra? Ve finále?
Bergrová: My se toho finále tedy dost bojíme...
Rosolová: Střihneme si o úseky.
Bergrová: To je asi úplně jedno, kdo co poběží.
Rosolová: Třeba se zblázníme, a poběžíme jakoby nic.
Bergrová: Spíš jsme se zbláznily, že jsme běžely dneska.
PS: Finále ženské čtvrtkařské štafety je na programu v neděli v 19.25 hod.
