Právě černovlasá Rumunka Neaguová bude dnes na Euru od 16.15 klíčovou soupeřkou Česka. Bylo by přehnané tvrdit, že v kolektivním sportu dokáže jednotlivec všechno, velmi mnoho však ano a 28letá rodačka z Bukurešti je vskutku zářnou superstar. Na mistrovství Evropy, které nyní hostí Švédsko, Neaguová se 33 trefami z 4 duelů vládla střelkyním. A hlavně se již dvakrát oficiálně stala nejlepší hráčkou planety v letech 2010 a 2015.
„Pořád nemohu uvěřit tomu, že to naše holčička od časů, kdy si házela míčem mezi paneláky, dotáhla až tak daleko,“ řekla pro rumunský list Evenimentul Zilei její matka Vasilica. Jde totiž o dívku ze zcela obyčejných poměrů máma bývala pekařkou, otec se živil jako taxikář z chudé východoevropské země. Narodila se v roce 1988, těsně před pádem komunismu.
Velkolepé kariéře ve sportu to ale nezabránilo. „Je silná a rychlá a má i cit zvolit správné rozhodnutí. Střílí branky a chystá je i pro ostatní, to neumí všechny typické střelkyně,“ říká český kouč Jan Bašný.
V letech 2010 a 2015 právě díky ní Rumunky braly dva velké bronzy – nejprve na mistrovství Evropy a loni i na světovém šampionátu, na němž byla nejlepší střelkyní i nejužitečnější hráčkou turnaje. V dresu černohorského klubu Budučnost Podgorica loni Neaguová na třetí pokus vyhrála i Ligu mistryň.
Ale i razantní střelkyně a výjimečná házenkářka má své limity. První zní: s Rumunskem na vše nedosáhne. Když zemi letos na olympiádě v Riu těsně unikl postup ze skupiny, byla psychicky na dně. „Plakala jsem několik dní. Leželo to na mně jako balvan,“ přiznala; v boji o naději dala sama Norkám 11 gólů, ale na klíčový bod chyběla jejímu družstvu jediná trefa...
Druhým limitem je zdraví. Neaguová se poprvé stala nejlepší házenkářkou světa v roce 2010 spolu s Filipem Jíchou. Jeho tělo vydrželo další čtyři roky a až nyní se potýká s následky extrémní zátěže. To kariéra Neaguové byla ohrožena hned dvakrát: téměř dvouletou pauzou po zranění ramene a půlroční stopkou kvůli operovanému kolenu. Návraty byly bolestivé, vykoupené dřinou a pochybami.
„Mám za sebou tolik problémů, že sama netuším, jak dlouho ještě budu hrát,“ přiznává. „Proto jsem jednoduše šťastná, když můžu být na hřišti. Snažím se užít si každou chvíli.“
Na Euru se jí to daří, hlavně díky ní Rumunky dál mohou reálně myslet na semifinále. Proti Češkám svůj formát zase jednou ukáže jen je otázkou, jak moc, či málo.
