V úterý večer se stal prvním hrdinou boxerské show. V nabité T-Mobile Areně „zbušil“ mladého Valeriu Dobrina z Rumunska tak výrazně, že ještě během prvního kola přilétl do ringu ručník.
Trenér soupeře vzdal, bylo to technické k. o. „Bál se, že bych mu urazil palici. Bál se oprávněně,“ říkal Kraj po boji ve váhové kategorii do 91 kilogramů.
V Česku je pořád nejznámějším boxerem, po olympijském úspěchu si jeho tvář pamatoval asi každý.
Jenže to už je dávno, sedmadvacetiletý Kraj odešel od amatérů k profesionálům, kde je život úplně jiný: „Když prohraješ na turnaji amatérů, jedeš dál a nic se neděje. Ale prohraješ mezi profíky – a už jsi bitý, spadneš o ix míst na žebříčku a stěží se škrábeš nahoru.“
Nemůže si dovolit krach. Mezi profesionály zatím boxoval dvakrát, vždy vyhrál ještě před koncem prvního kola: „Ale určitě se teď nepůjdu někam vykalit a slavit až do rána, každá chyba by se mohla vymstít.“
V posledních letech měl smůlu. Dvakrát mu operovali pravé rameno, fanoušci na něj zapomněli.
Teprve v německé profistáji Spotlight Boxing pookřál. „Ale je to dřina, hodně odříkání. Před zápasem jsem byl v Německu dlouho sám, bez rodiny. Trénovat, jíst, spát, trénovat a pořád dokola.“ Aby se mezi profesionály prosadil, musí tím projít. K tomu potřebuje vyhrávat, aby zaujal manažery.
Takový je úděl začínajících profesionálů. „Třeba jednou budu taky bojovat o titul jako Lukáš (Konečný),“ zasnil se Kraj v úterý večer.
Trenér mu často opakuje: „Rudi! Step by step! Krok za krokem. Nikam nespěchej. Nelítej v oblacích.“
Profesionální box je totiž jiný, Kraj už to poznal: „Je víc statický, je v něm víc vykrývání, hodně bloků, žádné velké poskakování. Vždycky, když si chci poskočit jako mezi amatéry, trenér mě peskuje: Nein Amateur!“
V prvních dvou bitvách se Kraj jako amatér zdaleka nechoval, silnější soupeře však teprve potká. Další zápas by měl boxovat 29. října v Německu, soupeře zatím nezná.
„Amatéři nebo profíci, to hlavní v boxu zůstává: jdou proti sobě dva chlapi do ringu a chtějí si rozbít palice. Chci být úspěšný.“
