Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zlatý Dostál: Musel jsem si zakřičet, abych nezpíval hymnu falešně

ŠŤASTNÝ ŠAMPION. Josef Dostál prožívá chvíle blaha - právě mu pověsili na krk zlatou medaili ze světového šampionátu. | foto: Český svaz kanoistů

9 2014
Stál na nejvyšším stupni vítězů, hrála česká hymna. Josef Dostál zpíval její slova, ale až do konce nevydržel. Dvoumetrového obra ovládlo po zlatém závodě na kilometru kajakářů dojetí. „Snažil jsem se slzy trochu zadržet, ale nešlo to,“ řekl jednadvacetiletý závodník pražské Dukly.

Dosud byl známý hlavně jako člen bronzového čtyřkajaku z olympiády v Londýně, jenže Josef Dostál se už delší dobu prosazuje i na singlu. A na světovém šampionátu v Moskvě to zarostlý dlouhán znovu ukázal. „Krásně jsem si závod užil,“ řekl první český světový šampion v kanoistice od roku 2006.

O čem ještě po závodě mluvil?

O prvním zlatu mezi dospělými. „Včera jsem si říkal: Tak, juniorské vítězství mám, loni ze třiadvacítek (MS do 23 let - pozn. red.) taky, tak ještě někdy by to mohlo dopadnout z toho seniorského mistrovství. Dneska, když jsem šel ráno na vodu, tak to nebylo úplně ono, ale před finále jsem byl tak strašně nabuzený, nebyl jsem ani tak nervózní, ale těšil jsem se na ten závod, že mi to pak nakonec vyšlo.“

O cílech před závodem. „ Říkal jsem, že kdybych byl do pátého místa, byl bych spokojený, do třetího by to byla úplná paráda.“

O náročnosti závodu. „Když mám formu, což teď mám, tak se mi vždycky jede dobře a krásně si ten závod užívám. Vystartoval jsem rychle, asi jsem uplatnil svoje sprinterské kvality z pětistovky a dvoustovky, naštěstí jsem se sešel s dobrou technikou. Pak jsem si to tak trochu hlídal, přešel jsem si do svého dobrého záběru, na kterém jsme pracovali tajně s trenérem Karlem Leštinou. Zařadili jsme tajné cvičení, které asi ještě nikdo nemá. Do finiše už jsem si říkal, že to je mistrovství světa, není proč se šetřit. Ještě jsem mohl, tak jsem to napálil a zakřičel jsem si poslední dvě bójky do cíle. Na nedělní závod se čtyřkajakem budu mít sil ještě víc.“

O emocích. „Po dojezdu do cíle jsem křičel několikrát. Aspoň jsem se trochu rozcvičil, abych pak nezpíval falešně hymnu. Při vyhlášení jsem se trochu snažil zadržet slzy, ale to nešlo.“

Autor:




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze