Byl fyzicky připravený tak, jak už dlouho ne. Měl za sebou povedenou sezonu. Užíval si čtvrteční krátký program. Držel po něm třetí příčku. A věřil, že je na volnou jízdu v Budapešti nachystaný i psychicky.
“Výsledek je pro mě obrovským zklamáním," přiznal po ní. "Nevím, proč jsem nedokázal dát do té jízdy vše. Nevím, na co jsem se šetřil. Udělal jsem nováčkovskou mentální chybu, protože jsem příliš myslel na to, že se musím vyvarovat chyb v prvních dvou elementech, kde je k mání skoro 30 bodů. A bác -hned tam byl trojitý toeloop místo čtverného."
Napodruhé už jste ho se čtyřmi otáčkami skočil. Po chvíli jste přidal i krásný trojitý axel. Jenže pak přišla chyba u flipa.
Ta byla klíčová. Tím jsem ztratil rytmus. Po tom jednoduchém flipu jsem závod vnitřně trochu vzdal. Neviděl jsem najednou smysl v tom, jestli budu pátý nebo desátý. Protože já se chtěl prát o placku a bylo mi jasné, že ji mít nebudu.
Už flip to rozhodl?
Jo. Zabil to úplně.
Co jste prožíval předtím, když jste se naposledy rozjížděl ve společnosti šesti nejsilnějších Evropanů? Navíc před tolika českými fanoušky.
Ta atmosféra byla úžasná. Jestli jsem tady za něco vděčný, tak za tuhle diváckou kulisu. Lepší mistrovství Evropy jsem si v tomhle směru nemohl přát. Já těm divákům nakonec nic nedal, ale oni mi dali nádherný dárek. Jak bouřili, když jsem přišel na led, je nezapomenutelné. Velké díky všem, zpříjemnili jste mi tím odchod z evropské scény.
Na co jste myslel po závěrečné piruetě?
To bych radši neventiloval. Není to nic sprostého, jen jsem měl v hlavě spoustu myšlenek naráz. Ale hlavně tam byla ta nejhorší myšlenka, kterou nikdy po závodě nechci mít: Že bych dal cokoliv, abych vrátil čas o pět minut nazpátek a aby mi pustili tu volnou znovu. Věřím, že i když jsem byl unavený, dokázal bych ji zajet napodruhé lépe.
Byla to opět jen psychika, kdo vás zradil?
Určitě ne. Ráno mě na tréninku pozlobil trojitý axel, ze kterého jsem pak měl respekt. A s tím se špatně jezdí, když máte z nějakého skoku respekt. Já se celou sezonu na skoky těšil, jenže dneska úplně ne.
Třináct let jste závodil na mistrovství Evropy. Strašně dlouhá doba...
To tedy je. Proto bych byl rád, aby lidé neviděli konec mé kariéry tak, že se vzdávám, ale aby pochopili, že toho mám na tom tachometru nakrouceno strašně moc. Je rok od roku těžší vůbec se na tu sezonu připravit. Třináct evropských mistrovství je vážně moc.
Které bylo nejkrásnější, nejtěžší a nejsmutnější?
Nejsmutnější je momentálně tohle. Bylo organizačně a divácky skvělé, jenže já nebyl schopný lidem ve volné ukázat, po čem toužili. A nejradostnější byla určitě Varšava 2007, kde jsem dostal svoji první placku, stříbrnou. Tomu jsem neuvěřil, dokud jsem jí neměl kolem krku. Rok předtím jsem byl desátý a najednou druhý.
Čekal jsem, že řeknete: Nejkrásnější je zlato ze Záhřebu 2008.
Ne, Záhřeb byl oproti tomu jednou z nejtěžších Evrop. Najednou jsem se tam ocitl v pozici, kdy jsem věděl, že mohu vyhrát - ale stáli tam proti mně obhájce titulu Brian Joubert a na scénu se navrátivší mistr světa Lambiel. Pral jsem se s tím, že chci strašně moc vyhrát, ale že nevím, co provést s těmi dvěma. Nakonec jsem se s tím i se svou mladickou nerozvážností srovnal - a dopadlo to zlatě. Tou nezkušeností, nebo i tou naivitou jsem to přestál.
Vraťme se ještě dál do minulosti. Jak vzpomínáte na patnáctiletého Tomáše Vernera ze šampionátu v Lausanne 2002? Na kluka, který tam hned vykroužil trojitého axela, jako první Čech v historii mistrovství Evropy.
Tam jsem byl napoprvé víc vyjukaný z novinářů, než ze samotného závodu. Přišel jsem na led a uviděl jsem ty spousty obřích kamer. V tu chvíli mi došlo, že nejen lidé na stadionu, ale i doma u televize mohou moji jízdu sledovat - a z toho jsem měl strach.
Loni už jste uvažoval, že skončíte. Navzdory této volné jízdě jste rád, že jste si přidal tuto sezonu?
Stoprocentně. Má cesta touhle sezonou byla vynikající, od prvních závodů přes republiku až sem. Jen v té volné se to tady nepovedlo. A hlavně - ta cesta ještě není u konce.
Já vím, přijde olympiáda v Soči, váš poslední závod. Motivace určitě zůstává, že?
Jasně, na té se nic nemění. Na zítřek se mi sice bude špatně spát, ale od neděle se absolutně koncentruju na Soči. Těším se tam. Nejen na svůj závod, ale i na celou olympiádu. Tím, že potom už nepojedu na mistrovství světa, budu si moci olympiádu užít a zůstanu až do konce.
Nejen vy, ale i Brian Joubert se tam rozloučí s kariérou. V Budapešti jste se srovnali za sebou i ve výsledkové listině.
Předtím jsme s Brianem obědvali, tak jsme poklábosili, jaké máme plány po olympiádě. Jsou trochu podobné, dokonce se potkáme i na jedné show v Rusku, ještě s Jevgenijem Pljuščenkem. Bude to takové setkání odcházející generace.
Nikdo vás neumluví, abyste to zkusil ještě za rok?
Ne. Mé rozhodnutí je jasné. Ještě Soči - a mám hotovo.
