Co mu nevyšlo v Pardubicích, to si naplno vynahradil na dvorcích v Ústí. Marek Michalička nenašel za celý týden přemožitele a po zásluze se na turnaji kategorie Future radoval z titulu, prémie 2160 dolarů a 27 bodů do žebříčku ATP.
„Bude se mi vzpomínat hezky,“ řekl spokojený Michalička.
Vstup do zápasu nebyl ideální, když jste ihned ztratil své podání. Vzápětí jste však soupeře o výhodu připravil...
To bylo důležité. První game jsem nezahrál dobře, ale naštěstí jsem ho hned brejknul zpátky. Zlomový byl ten třetí, kdy jsem dlouho bojoval o svůj servis. Odvracel jsem asi tři nebo čtyři brejkboly a podařilo se mi podání udržet, což mi pak dodalo trochu více klidu do zbytku setu.
Ve druhé sadě jste šel rychle do vedení, ale pak Neuchrist otočil a vedl 4:1. V čem byla příčina?
Těžko říci, ale asi mi malinko odešla koncentrace. Možná jsem si začal myslet, že mi to půjde samo a z toho posléze pramenily lehké chyby. Max hrál v tu dobu lépe.
Věřil jste, že nepříznivý stav ještě dokážete otočit?
Popravdě s dvěma brejky už jsem si nebyl jistý. Jeden ještě oukej, ale při dvou už jsem tušil, že to bude hodně těžké dotahovat. Naštěstí jsem mu hned vzal servis, snížil na 2:4, sám svůj potvrdil a pak byl tlak zase na něm. K mému prospěchu se s ním moc nepopasoval.
Soupeř se dostal až do finále čtyřhry, kterou následně vyhrál. Doufal jste, že by mu mohly postupně docházet síly?
To jsem si říkal a nakonec se tak také stalo. Pokud to šlo, tak jsem se mu snažil hrát míčky stále do pohybu, aby běhal co nejvíce. Ke konci už bylo vidět, že je fyzicky hodně unavený.
V semifinále Neuchrist doslova zválcoval ekvádorského soka Gonzala Escobara razantním servisem. Bylo klíčové, že jste této jeho zbrani odolal?
Každý hráč je jiný. Když jsem se na ten zápas díval, tak Escobar byl až u plotu. Tady je to obtížné tím, že balony skáčou hrozně nahoru a každý dobrý servis je těžké bránit. Prospělo mi, že jsem se postavil víc k lajně a míček se snažil vracet rychle zpět, než se odrazil výše. A vyšlo to.
Rakušana jste porazil už v pardubickém semifinále. Vítězná strategie se ani tentokrát neměnila?
Měl jsem připravenou nějakou taktiku. Věděl jsem, že ho musím rozhýbat, protože v běhu hrál hůře, než když to měl na ruce.
Jak jste se popasoval s horkem, které postupně gradovalo?
Bylo vedro, ale to je ubíjející pro každého. Když se v tom běhá, tak je to lepší, než sedět v horku na lavičce a dívat se.
Ztratil jste v turnaji jediný set, což se zdá jako hladký triumf...
Trnulo mi ale před každým zápasem. V prvních třech kolech jsem hrál proti Čechům, což je vždy ošidné. Dokázal jsem je však zlomit a domnívám se, že jsem proti nim nakonec nemusel předvést svůj nejlepší tenis. V semifinále to bylo náročné psychicky, protože mi nevyšel začátek. Soupeř (Slovák Martin Blaško) hrál navíc velmi dobře. Měl jsem nachystaný plán, ale svojí hrou mě překvapil. Nebylo jednoduché vývoj otočit. Ve finále jsem si věřil, ale v něm je to vždy o tom, jak se člověk popasuje s nervozitou.
Povzbudilo vás, že Blaško vyřadil Ukrajince Smirnova, kterému jste podlehl ve finále v Pardubicích?
To mě rozhodně potěšilo, jelikož s ním jsem hrát nechtěl. (úsměv)
