Vypadáte po etapě v obličeji pořádně vyčerpaně.
Nebyl to vůbec jednoduchý den. Jednak kvůli vedru. A hlavně proto, že se jelo celkem dost na terezíny (boční vítr), takže jsme se tím potrápili. Navíc finále bylo hodně těžké a nervózní.
Coby tým Etixx jste museli sjíždět v čele pelotonu pětičlennou skupinu uprchlíků, která si vypracovala až sedmiminutový náskok. Vynaložené síly vám potom ke konci mohly chybět?
Možná že jo. Ale museli jsme předtím jet, jinak bychom ten únik vážně nedojeli. Vepředu byla silná skupina, na tahání tempa jsme museli poslat tři naše kluky. A v závěru vám pak každý člověk chybí.
Vy jste se na Vueltě vžil do role posledního Meersmanova muže ve spurtu. Stále je pro vás nová?
On by měl být ve skutečnosti jako poslední Yves Lampaert, ale zatím to vždycky vyšlo tak, že jsem tam zůstal s Giannim nakonec já. I když správně bych měl být tím předposledním.
Mark Renshaw, dvorní rozjížděč spurtů Marka Cavendishe, v minulosti vždy tvrdil, že mezi nimi musí fungovat naprosto dokonalá chemie. Je i vaše „chemie“ s Meersmanem čím dál lepší?
Zrovna dneska nám to nevyšlo, bylo to ke konci chaotické a vůbec ne tak, jak jsme se domluvili. V takových finiších vám musí všechno do sebe zapadnout, aby to vyšlo.
Každopádně ještě před časem byste asi nevěřil, jak důležitá role vám ve spurtech Etixxu může připadnout, že?
Je to pro mě stále nová zkušenost. Beru to i tak, že jde o dobrý trénink na letošní mistrovství světa v Kataru, protože ty instinkty z posledních kilometrů je dobré si osvěžovat.
Že byste i na rovinatém a patrně sprinterském šampionátu v Kataru někomu z Čechů rozjel spurt?
Spíš sám sobě, nevím komu jinému bych ho rozjížděl. Leovi Königovi asi ne. (usměje se)
Tušíte už českou nominaci?
Ještě úplně ne. Vím, že v Kataru budeme já i Petr Vakoč, o ostatních zatím ne. Vrchaře jako je třeba Karel Hník, tam asi nemá cenu posílat.
