Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Soukalová: Mám ostřejší lokty než dřív. Už se nenechám tak snadno zlomit

Usměvavá Gabriela Soukalová po závodě s hromadným startem. | foto: Český biatlon, Petr Slavík

15 2015
Kontiolahti (Od našeho zpravodaje) - Kdyby trefila poslední ránu, mohla se rvát s Valjou Semerenkovou o zlato. Terč však nezbělal a Gabriela Soukalová proběhla v Kontiolahti cílem hromadného závodu pátá. Přesto od té chvíle úsměv z její tváře prakticky nezmizel.

Páté místo je důvodem ke spokojenosti, nebo je ve vás i trocha zklamání, že vám medaile na poslední chvíli unikla?
Převažují pocity radosti a štěstí. Jsem hrozně ráda, že mám zase chycenou top pětku. Kdo by to byl řekl před šampionátem. I když jo, trochu mě samozřejmě mrzí ta poslední rána.

Napadlo vás, že může být třeba i zlatá?
Ne, naději na vítězství jsem si určitě nedělala. Říkala jsem si, že chci hlavně dát v závodě každou ránu. Dlouho jsem tam stála a čekala, aby spadly. Snažila jsem se, aby byly precizně najeté a vystředěné. Nebyla jsem si moc jistá předposlední ránou, ta mě překvapila, že se povedla. Zato na tu poslední bych vsadila boty, že mi spadne. A ona ne. Asi už jsem se příliš viděla na trati, síly chyběly a koncentrace nebyla tak dobrá jako v předchozích položkách.

Fotogalerie

Jaké pak bylo poslední kolo? Naděje na medaili stále žila.
Nevěděla jsem po střelnici, jak to za mnou vypadá, jestli jsou za mnou silné běžkyně nebo ne. Věděla jsem jen, že Preussovou nedojedu, protože je na tom běžecky dobře. Ale Hildebrandovou jsem věřila, že bych mohla docvaknout. Což se povedlo. Jenže znenadání mě tam přefáraly Domračevová s Oberhofertovou, takže mi vzaly víru, že bych mohla tu medaili chytit.

Nebylo už možné se jich udržet?
Až do posledního stoupání jsem pořád věřila, že s nimi budu držet krok a že to bude mezi námi jen v pár metrech. Ale v největším stoupání mi pak cukly. Koncovku měly nesrovnatelnou a já si spíš dávala pozor, aby mě ještě nedojela Hildebrandová.

Po dlouhém šampionátu už přece jen trochu chyběly síly?
Mně během sezony docházely už po 200 metrech po startu (rozesměje se). Tak jsem ráda, že teď mi vyšly až na poslední kilometr. Jelo se mi mnohem líp než v průběhu celé sezony. Závod jsem si fakt užívala.

Od vaší poslední netrefené rány ve středečním vytrvalostním závodě jste trefila naprosto všechny terče v závodech i na tréninku. Kolik jich mohlo být?
Tak čtyřicet položek (tedy 200 terčů). Všechno mi padalo.

O to větší smůla je, že ta poslední medailová rána nespadla?
Já ani nevím. Prostě nespadla a je to tak. Jsem ráda, že mi to dneska běželo. Kdybych před měsícem a půl nedala jednu ránu, tak s takovou bilancí sotva nakouknu do desítky. A teď jsem s jednou netrefenou pořád v první pětce. To je ukázka, že se z té předchozí únavy pomalu sbírám. Jsem nadšená a zase mě to baví.

Takže kdybyste měla zhodnotit celé mistrovství, co povíte?
Můžeme být nadmíru spokojeni, přivezli jsme dvě medaile z individuálu a jednu zlatou ze štafety. Oprávněně patříme mezi biatlonovou světovou špičku a jsem na to patřičně hrdí.

A vaše osobní hodnocení?
Mé výsledky? To je pro mě největší překvapení za celou sezonu. Podařilo se mi v individuálních pohárových závodech předtím vystoupit na stupně vítězů jenom jednou, takže to stříbro odsud je pro mě až trochu nepochopitelné. Beru ho jako odměnu za to někdy šílené přemáhání se a za vůli, že jsem to nevzdala a snažila se s touhle sezonou prát.

Byla tato zima vaší zatím největší biatlonovou zkušeností?
Stoprocentně. Ukázala mi, že se nenechám snadno zlomit. A odteď budu ještě větší drsoň.

Gabriela Soukalová 2015 je tedy oproti Gabriele z roku 2014 uprgradovaná verze? Antivirovější?
Doufám. Myslím, že mám ostřejší lokty než dřív. Hlavně v osobním životě. Nenechám se už tak snadno zlomit a podsunout si něčí názor. Spíš dělám víc co chci.

Bylo těžké k takovému stavu dospět?
Bylo a hodně. Víc než jsem si myslela. Ale je to osvobozující pocit. Jsem za to ráda. Konečně jsem se trochu zformovala do silnější, odolnější ženy.

Skončila jste pátá v posledním závodě před šampionátem v Oslu, pátá tady ve stíhačce, pátá dnes. Navíc se startovním číslem pět. Máte ráda pětku?
Mám ji moc ráda. Ono je to takové napůl kulaté a napůl hranaté číslo. Což je pro mě super. Já nad tím přemýšlela zrovna dneska před startem. Když mám totiž kulatá startovní čísla, snažím se na střelnici (např. při sprintu nebo vytrvalostním závodě) stoupat si na kulatá čísla stavů - a když mám hranatá čísla, třeba čtyřku, tak na hranatá čísla stavů. Aby mi to přineslo štěstí. Já věřím, že to takhle patří k sobě. Nestoupnu si třeba se čtyřkou na osmičku.

Dostávala jste pětky ve škole?
Docela často. (směje se)

Opravdu?
Ne, jen občas. Já byla takový lempl, úkoly jsem dělala až těsně před vyučováním a spoléhala se, že to všechno okecám, až mě budou ústně zkoušet. Což mi teda vycházelo.

Pravda, povídat umíte dobře.
Jo, to jo. Umluvila jsem je.

Teď vás ještě čeká poslední zastavení zimy, pohárové finále v Chanty Mansijsku. Na něj máte nádherné vzpomínky z roku 2013.
To tedy mám. Těším se. Doufám, že tam bude mráz jako vždycky, protože já jsem taková odolná děvočka. Tratě se mi v Chanty líbí, střelnice taky, podklad bude tvrdý. Bude to super.

Není vám trochu líto, že sezona končí, když jste se takhle krásně rozjela?No, já myslím, že je tahle sezona je pro mě takovou vlašťovkou a nadějí do dalších sezon. Ondra Rybář mi tvrdí, že je ve mně obrovský potenciál, který nesmím zahodit, že prý ani já nevím jak moc velký ten potenciál je. Říká, že mi stačí, abych zase pořádně trénovala tak jako předtím a trošku víc se soustředila. Tak já mu budu asi věřit.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze