Byla to spanilá jízda na samém konci závodu?
Můžu stoprocentně říct, že tahle pětka mě dneska nebolela ani z poloviny tak jako předtím trojka. Byl to úplně jiný závod. Připadalo mi, že i v hale byla větší zima - a v zatáčce jsem se mohla normálně odrážet.
Což s vaší strženou bruslí, o které dodatečně mluvil váš kouč Petr Novák, včera při trojce dost dobře nešlo...
Já to po čtvrtečním závodě ani nechtěla říkat. Ono by to vypadalo, že se na tu brusli chci vymlouvat. Ale byla fakt děsná. Mířila jsem po ledu na start trojky a najednou jsem se zadrhla a nemohla jet. Říkám si: Co to je? Ale sama sebe jsem přesvědčovala: Nebudu se na to radši koukat, ještě bych znervózněla. Jenže hned po startu trojky jsem pak zjistila, že se nemůžu pořádně odrážet v zatáčce. To byla docela smůla.
Zato dnes jste pro změnu prožila jednu z příjemnějších pětek vaší kariéry?
Jo, takhle pěkně se mi vážně nejelo hodně dlouho. Ze začátku jsem se docela šetřila a jezdila kola o něco pomaleji než byly mezičasy Kleibeukerové.
A potom jste neustále zrychlovala...
Právě. Prvních pět kol jsem rozjela pomaleji a potom jsem si řekla: Zkusím zrychlit. A ono to šlo. Dneska to bylo proti včerejšku nebe a dudy.
Ovšem Kleibeukerová vás v předchozí rozjížďce svým časem 6:54 vystrašit mohla, ne?
To určitě. Pomyslela jsem si: Abych teď jela pětku na čas 6:54, bude po té trojce brutálně bolet.
Naštěstí jste o tom nemohla dlouho přemýšlet, protože vzápětí jste musela sama na start.
Jo. A navíc za mnou Petr přišel a povídal mi: Už jsi tu v minulosti jela pětku za 6:53. Uklidnil mě tím. Začala jsem si na ten čas věřit. To bylo super. Připomněl mi, že ten rekord dráhy tady mám já.
Martina Sáblíková během závodu na 5000 metrů
Postihla vás při závodě vůbec nějaká chvilková krize?
Asi dvě kola do cíle. Jenže to už na mě Petr křičel: Máš dvě a půl vteřiny. Věděla jsem, že i kdybych poslední dvě kola jela za 33,5, stačilo by mi to.
Cítíte z Nizozemek, jak moc už je štve, že je neustále porážíte?
Před startem jsem surfovala po internetu a tam koukám, že v nějakém článku Kleibeukerová říká: Chci zlato. A já reagovala: Ale já ho chci taky. To mě docela nabudilo. Ony se fakt na tu pětku hrozně moc připravovaly a nejely ji vůbec špatně. I Schoutenová si zajela osobák. Ale mně se naštěstí závodilo úplně jinak než včera.
Porazila jste vlastně dvě ledové generace: stříbrné medailistce je 37 let a té bronzové 24 let.
To je možné. Já ani pořádně nevím, kolik které vlastně je, ony se tam na mě pořád střídají.
A 43letá Němka Claudia Pechsteinová skončila opět čtvrtá.
Což je v jejím věku úžasné. Pechi jela skvěle, prakticky sama a přitom poslední kolo za 32,6.
Vy jste tentokrát okamžitě po průjezdu cílem jásala. Ne jako na trojce, kdy jste byla nejprve za cílem nejistá.
Dneska to bylo úplně skvělé, snad podruhé v životě jsem si zařvala. Poprvé se to stalo na olympiádě 2010 ve Vancouveru, když jsem vyhrála pětku po souboji s časem Beckertové. Tam jsem za cílem pořádně nahlas křičela: Jo! Tentokrát jsem si to užívala podobně.
Radost Martiny Sáblíkové a jejího kouče Petra Nováka
Už včera jste říkala: Mám tady splněno. Takže teď máte splněno i překročeno?
Nevím. Já vážně pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem i po té čtvrteční krizi vyhrála. Už jsem se včera večer dokonce trochu i smiřovala s tím, že to dneska nepůjde, jak moc jsem byla utahaná. Ale pak jsem si řekla: Nemůžeš se z toho hroutit, to nejde.
Deset let ten trůn na pětce držíte.
Právě, to je neuvěřitelné, jak z říše snů. Nikdy jsem si nedokázala ani představit, že se tohle jednou stane.
A šampionát nekončí. Na medaili můžete zaútočit také v nedělních závodech na 1500 metrů a s hromadným startem. Poprvé byste mohla mít tři cenné kovy z jednoho mistrovství světa.
To je ještě daleko. Nejdřív mám v hlavě zítřejší závod družstev s holkama, na ten se těším. Potom se uvidí. Patnáctistovka tady bude každopádně zajímavá. I silné Američanky byly dneska na tisícovce porazitelné. Ale Ter Morsová, která ji vyhrála, se chystá i na patnáctistovku. Také Wüstová má formu. A je tu Leenstraová, u ní to bývá nahoru-dolů. Těžko říct, jak to dopadne. Bude záležet na tom, kolik mi zbude sil. Uvidíme, jestli zkusím oba nedělní závody, nebo jen jeden, teprve se rozhodneme. Teď si především užívám pocit, co se mi povedlo dneska.
