Jak se ladí forma na mistrovství světa, když už na Světovém poháru ve Stavangeru byla v podstatě stoprocentní?
Těžko. Připadá mi to dost psychicky náročné, rok od roku horší.
Jak to myslíte?
Byli jsme minulý týden na přípravě v Inzellu, kde jsem se cítila dobře. Jezdila jsem za Sebkem (polský sparingpartner), kola byla časově super. A pak přijedu sem na mistrovství a znáte to...
Znám. Najednou dostanete jako obvykle pocit, že vám nic nejde.
Přesně. Noha má jít do strany a připadá mi, že jde dozadu. Rázem cítím hodně věcí, které normálně necítím.
Ale vždycky se to nakonec srovná.
Jo, já vím. Myslím, že ta forma tam je. Otázka je, jak se s tím poperu v hlavě. Snad poperu.
Během přípravného týdne v Inzellu jste už z objemu tréninku ubírali a opravdu jen ladili?
No, mně nepřišlo, že bychom nějak moc odpočívali. Jezdili jsme rychlé i dlouhé věci, tréninky byly náročné na nohy i dýchání. Ale docela mi to šlo. Tady je to zatím trochu jiné. I proto, že jsme tu bez Sebka.
On tam nemůže být s vámi jako asistent trenéra?
Mohl by, ale pozítří by ho už stejně nejspíš na led nepustili. To je jedno, když tak se svezu za někým jiným, abych se srovnala. Dneska (v pondělí) jsem se snažila jezdit tak nějak sama. Časově to nebylo špatné, ale cítila jsem se taková zmlácená. Možná po té cestě do Ruska.
Na Světovém poháru ve Stavangeru jste po úžasných časech a trumfech na 1 500 i 3 000 metrů byla naopak v euforii. Snažila jste se takovou náladu udržet?
Snažila. Když jdu na led, mám hodně dobrou náladu. Vím, že letošní sezona byla zatím úplně v pohodě a říkám si: Snad se za ten týden nic nemohlo pokazit, že by forma odešla, snad tu trojku a pětku tady nějak objedu.
Ireen Wüstová (vpravo) bude na trati 3000 metrů opět jednou z největších konkurentek.
Nejen trojku a pětku. Uvažovala jste dokonce o pěti startech. Dodatečně jste se vmáčkli i mezi kvalifikovanou osmičku pro závod družstev.
Jo, nejspíš pětkrát pojedu. Další holky na družstva (Zdráhalová a Dřímalová) přiletí ve středu přiletí, takže týmy pojedeme určitě. Začnu ve čtvrtek trojkou, v pátek jedu pětku, v sobotu družstva. A pak se uvidí, jestli v neděli pojedu patnáctistovku i masák, nebo jestli mě Petr (trenér Novák) z něčeho odhlásí. Když jezdím Světový pohár, také závodím tři dny po sobě, ale tam nikdy není zároveň trojka i pětka. Bude to darda.
Jak máte ráda halu v Kolomně?
Jsem tu asi počtvrté, hala je pěkná, lidé příjemní. Všichni mě zdraví, ani nevím kdo to je. Ale oni se tu všichni znají s Petrem a mají ho rádi, tak mají rádi i mě. Na dráze najednou za mnou přijde paní, podává mi ruku a říká: Ahoj, jak se máš? Já jí sice vidím asi podruhé v životě, ale ona se chová jak stará známá. Asi taky kvůli Petrovi. Je to zvláštní, ale v pohodě.
V sezoně jste na dlouhých tratích žádný závod neprohrála. Půjdete na led s tím, že všem ukážete, kdo je největší favoritka?
To nevím. Já jsem s prominutím podělaná pokaždé, když jdu na start.
Ani letošní výsledky na tom nic nezmění?
Ne, vůbec. I když tu formu mám letos fakt dobrou. Jenže stejně tak si uvědomuju, že je to mistrovství světa a ne svěťák. Když jeden svěťák pokazíte, můžete to nahnat zase na dalším. Tady je to jeden start v disciplíně a buď se povede nebo ne. Spousta lidí se na mistrovství světa speciálně připravuje. Jen si vemte, jak Američanka Richardsonová jela špatně patnáctistovku ve Stavangeru. Pak jela v rámci přípravy v Inzellu kilák a najednou ho zvládla za 1:14,1 - a první kolo za 26,9. Bude to tady o něčem úplně jiném.
Tak oslavovala Martina Sáblíková loni v Heerenveenu světový titul na 5000 metrů.
Vždycky před velkými závody říkáte: Budu ráda za bednu a za jakoukoliv medaili. Jenže když je na programu „vaše“ pětka, nejspíš to tak úplně neplatí, že? Na ní jste od roku 2007 na vrcholné akci nikdy neprohrála.
Já se radši pořád držím stejných zásad. Samozřejmě, chtěla bych vyhrát a chtěla bych přivézt domů dvě zlaté. Samozřejmě, že to mám v hlavě. Ale opravdu důležité pro mě je neodjet domů s prázdnou. To by mě asi hodně štvalo. I když, ano, mrzelo by mě i to, kdyby mě někdo porazil na pětku. Což se stát rozhodně může, protože dvě Holanďanky Kleibeukerová a Schoutenová se speciálně na ni připravují dost pečlivě. Byly teď i v Inzellu, pozorovala jsem je. Bude to letos na pětce hodně náročné. Jako vždycky.
Na kterou z vašich tratí se tedy vlastně těšíte nejvíc?
Možná trochu víc na trojku než na pětku. V sezoně jsem pětky odjela jen dvě, trojek mám za sebou trochu víc. Ale je sporné, na které trati vlastně letos bude větší konkurence. Trojka bude víc otevřená, je tam mnohem víc kandidátek medailí. Na pětce by mi měly konkurovat hlavně dvě Holanďanky, dvě Rusky a Pechi (Němka Pechsteinová).
