"Šestkový volejbal mě na rozdíl od beache provází celý život, a tak věřím, že jsem se rozhodl správně, že budu přínosem pro mladé hráčky."
Co považujete za svůj největší úspěch v minulém roce?
Jednoznačně olympijské hry v Londýně, byť jsme nedosáhli (s Petrem Benešem) na lepší než 17. místo. Na druhou stranu jsme jediný beachvolejbalový pár ze současné světové špičky, který hraje na písku pouze v létě, a nikoli celoročně. Proto si postupu na olympiádu mezi světovou elitu nesmírně vážím.
Přemysl KubalaNarodil se 16. prosince 1973 ve Frýdku-Místku. S Petrem Benešem patří do světové beachvolejbalové špičky. Ve světovém žebříčku jsou 21. Jejich nejlepší výsledek ve Světovém poháru 2012 je 5. místo z Říma. V roce 2012 si splnili sen – postoupili na olympijské hry do Londýna. Tam se těsně nedostali do osmifinále. Kromě toho Kubala v roce 2012 s volejbalisty Ostravy vyhrál Český a Česko-Slovenský pohár. |
S Petrem Benešem jste nejprve ohlásili rozchod. Co vás vedlo k obnovení spolupráce v plážovém volejbalu?
Protože oba tento sport milujeme a chceme si ještě vychutnat atmosféru světové série, rozhodli jsme se pokračovat společně ještě jeden rok. Letos ho navíc ozdobí mistrovství světa v Polsku a mistrovství Evropy v Rakousku.
Takže tam se chcete probojovat?
To ano. A kromě toho bude v Česku s příchodem nového sponzora obnovena série velmi atraktivních turnajů. Ty jistě přilákají spoustu kvalitních zahraničních týmů, což bude i pro nás velmi přínosné a český beach si tím zvýší svou popularitu.
Na písku jste se chystal hrát s Martinem Léblem. Proč to nevyšlo?
Martin získal novou práci a nemohl by se beachi věnovat podle mých představ, a tak jsme se rozumně dohodli, že by to nemělo smysl.
Říkal jste, že s novým parťákem byste si troufl i na olympiádu v Riu 2016. Pořád o ní přemýšlíte? S kým byste do toho šel?
V tuhle chvíli je to těžká otázka, ale spíše to vidím tak, že vytáhnu někoho mladého do světového okruhu a poté mě vystřídá někdo mladší. S týmem bych pak pracoval třeba jako trenér. To považuji za nejreálnější, jak se podívat na další olympiádu, což bohužel na volejbalovém svazu nikoho nenapadlo. Rozbíhající se projekty volejbalového svazu nemají podle mě z hlediska dalších olympijských her větší naději na úspěch, a proto jsem rád, že nejsem na svazu nijak závislý a že jsem si svůj sen splnil pouze svými výsledky.
Jak se budete udržovat v kondici, když už nehrajete a trénujete ženy KP Brno?
No, není to jednoduché. Jako trenér se zapojím herně do tréninku minimálně, a navíc spoustu času trávím přípravou, takže mi na vlastní trénování nezbývá moc energie. Teď jsem začal doplňkové sporty, jako je třeba badminton, takže snad něco v letních vedrech vydržím.
Tuto sezonu jste začal hrát za druholigové Palkovice. Stihnete ještě za ně nastoupit?
Už asi ne, protože moje holky trénujou srovnatelně jako přední extraligové týmy mužů, a tak tam moc prostoru není. Navíc se naše zápasy s těmi palkovickými kryjí, takže o této možnosti ani neuvažuju.
Co rozhodlo o tom, že jste se dal na trénování žen?
Motivace něčeho dosáhnout. Když jsem viděl poprvé tento mladý tým hrát, byl jsem přesvědčený, že hraje hluboko pod svými možnostmi a že zde můžu prokázat trenérské kvality. Je pravda, že jsem zpočátku nebyl velkým příznivcem ženského volejbalu, ale postupem času jsem si zvykl na drobné odlišnosti ve hře a práce s tímto mladým kádrem mě vážně baví.
Liší se ženský volejbal hodně od toho mužského? A v čem nejvíce, když pomineme razanci úderů?
Liší se především v rychlosti čili v souhře nahrávačů s útočníky a dále propracovanější obranou na síti a v poli.
Musíte u ženského týmu slevit ze svých nároků?
Samozřejmě že po nich nemůžu chtít to, co od chlapů. Přece jenom skokanské a rychlostní parametry jsou nesrovnatelné, nicméně i přesto se snažíme o moderní volejbal a je vidět, že to holkám sedí a že to snad brzy přinese požadované výsledky.
Jaká je komunikace s ženami, které jsou přece jen citlivější než chlapi? Musel jste se jim přizpůsobit?
No, citlivější rozhodně jsou, ale můj přístup je, myslím si, hodně pozitivní a holky nemají žádný důvod k nějakým obavám, když něco zkazí. Rozhodně se neřadím mezi trenéry, kteří si svou autoritu získávají neustálým křikem a dokazováním, že holky neumí to či ono.
