Po zásahu místního fyzioterapeuta Radku Štěpánkovi prasklo v krku. "Byla to rána, jako by křuplo pět větví," pravil. Dva zablokované obratle, jež ho přinutily vzdát zápas v 1. kole dvouhry, se vrátily do žádoucí pozice a veteránovi se ulevilo. V pátek tak může s indickým kumpánem Paesem nastoupit do deblu. A aspoň trochu vylepšit bilanci páru, který tvoří s Petrou Kvitovou.
Ta ve čtvrtek z Melbourne odletěla. "Jsou horší věci než nějaká porážka," říká. "Buďme rádi, že ráno vstaneme a můžeme dělat, co nás baví."
Jak moc vás vzalo, že Petra senzačně vypadla?
Prožíváme to spolu. Nerad vidíte svou drahou, jak je zlomená a smutná. Ale naše výhoda je v tom, že víme, jak to v tenisu chodí. Netaháme se dolů, naopak se snažíme navzájem zvednout.
A povedlo se?
Už den po zápase se smála a byla v pohodě. Prohra ji může posílit. Je potřeba dívat se dopředu.
Čím to, že se tak vystresovala před zápasem 1. kola s outsiderkou? Nebylo to přece finále Wimbledonu.
Já to taky zažil. Máte pocit, že jste udělal spoustu tvrdé práce. Chcete to urvat silou. Peťa mávala křídly rychle a křečovitě místo toho, aby je roztáhla a uvolnila se. Ale to se stane. Svět se točí dál.
Berete podobně své neúspěchy?
My tenisti máme skoro každý týden novou šanci. Jasně, bylo mi tady do breku. Makal jsem, vynechal dovolenou. A pak musel jít soupeři podat ruku k síti... Ale Petr (trenér Korda) mi psal: "Klid, brouku. Ještě máš jedenáct měsíců!"
Ve svém věku už jste zranění zažil dost. Nedáte se jimi zdrtit?
V žádném případě. Ani jeden si nenecháme shodit práci, kterou jsme udělali. Vím, jak Peťa dřela. Co natrénovala, z ní určitě nevyprchá a brzy se jí vrátí.
Co by příště měla udělat jinak, aby křídla roztáhla naplno?
To je otázka pro ni a jejího trenéra. Přípravy máme oddělené. Každý si drží svou rutinu. Řídí nás Petr (Korda) a David (Kotyza). Jako sportovci si jdeme svou cestou.
Přitom každý čekal: Štěpánek je starší, bude jí do toho kecat...
Ne, v žádném případě. Nemluvíme si do tenisu. To neexistuje. Začali bychom si škodit. V tenise jde o individualitu. Každý je jiný. Nálady, zvyklosti, způsob tréninku.
Vážně jste jí zatím nic neporadil?
Jako tenisti jsme oba bojovníci, ale jinak se skoro ve všem lišíme. Povahou. Stylem tenisu i pohybu. Proto si každý dělá tenis sám. Jediné, co jsem mohl nabídnout, byl Mára Všetíček, když Peťa hledala kondičního trenéra. To jí pomohlo a věřím, že ještě hodně pomůže.
Taky jsem s ní viděl trénovat vašeho sparingpartnera Theodora Devotyho. Povzbuzoval ji a bavil.
Hrál s ní, protože si David zranil koleno. Devítka je neskutečně hodný. Co ho znám, neřekl sprosté slovo. Na kurtu je vynikající, vůbec nekazí. Člověk se s ním dostane do rytmu.
Jak je těžké sladit váš a Petřin program na jednom turnaji?
Oba víme, co kdo potřebuje. Když jeden musí ráno odejít, tak se vypaří, zatímco ten druhý si přispí. To je úplně v pohodě.
Platí, že musíte být trochu sobci?
Jak jde o práci, každý si musí jet to svoje. Nemůžete ani trochu ubrat. V tenise rozhodují maličkosti. Takže se musíme držet svého, jako bychom spolu nebyli. Až když máme volno, trávíme spolu čas jako pár.
Chodil jste s Martinou Hingisovou, vzal jste si Nicole Vaidišovou. Máte ze vztahů s tenistkami zkušenosti. Poučil jste se z nich?
V minulosti se hrabat nechci, ale ano, už jsem to zažil. Člověk se učí celý život. Někdo není schopen dávat tenisu všechno... Ale Petra je chytrá a přirozená holka, která ví, co chce. Doufám, že bude šťastná a bude se jí dařit. To je, oč mi kráčí.
Trenér Jan Kukal říkal, že musíte tuhle hru vážně milovat, když randíte jen s tenistkami.
Moje předsevzetí bylo, že si nikdy nezačnu s tenistkou. A vidíte, jak jsem dopadl. Takže končím s prognózami.
