"Tím mě naprosto dostali, bylo to nečekané, hezké a příjemné. Už jenom proto, že jich přijel plný autobus," pravila jedenadvacetiletá plavecká kráska.
Ve čtvrtek jste nedlouho po zisku premiérové medaile ze světového šampionátu říkala, že vám to pořád nedochází. Teď už je situace jiná?
Dochází mi to, ale myslím, že všechny úspěchy si začnu uvědomovat až později. Teď je to pořád hodně čerstvé. Sice úžasné, protože jsem to nečekala a jsem nadšená, ale ten pravý čas nejspíš ještě nenastal.
Pomohl vám čtvrteční úspěch k většímu klidu v dalších disciplínách?
Moc ne, uspět hned na začátku šampionátu je asi nejhorší. Dojde k jistému uspokojení, navíc jsem po té medaili nemohla spát a do páteční dvoustovky jsem nastoupila s únavou. Ale to sedmé místo mě před padesátkou zase dostalo do reality. A páté místo bylo prima, účast ve třech finálových závodech na mistrovství světa, to se hned tak nepovede.
Pro české plavání jste se stala téměř pravidelným dodavatelem cenných kovů a příští rok bude v létě mistrovství světa v dlouhém bazénu. Nemáte obavy, že se od vás bude zase očekávat úspěch?
Tak to nevím, protože pro mě bude příští rok důležité udělat na FTVS státnice (směje se). Ale na tom šampionátu bych se chtěla dostat do finále, když už mi to nevyšlo na olympiádě.
A nemrzí vás ta očekávání? I vy osobně si vlastně kladete vyšší a vyšší cíle...
Myslím, že tak to být musí. Letos jsem měla cíl dostat se na olympiádu, a když jsem se tam dostala, tak jsem si musela dávat další cíle. Po Londýně jsem měla cíl získat medaili z mistrovství Evropy, což mi se šfafetou vyšlo celkem čtyřikrát, světový bronz byl snem, ale splnil se mi, tak teď budu chtít získat cennější než bronzovou medaili. Nejde o mílové kroky, ale o krůčky. Situace by byla jiná, kdybych olympiádu vyhrála... (smích) Tam už by se to dalo jen zopakovat, ale já to mám postavené jinak.
Berete poslední medaili jako povzbuzení?
Určitě. Kdyby mi někdo řekl třeba ještě v říjnu, že budu mít medaili z mistrovství světa, tak mu řeknu, že je blázen. Protože ten bronz, to snad nebyl ani sen. Takže ano, velké povzbuzení.
S výjimkou štafetového stříbra z nedávného "krátkého" ME ve Francii pro vás vlastně pokračuje doba bronzová. Nezamrzí, že vám k cennějšímu kovu chyběl jen krůček? A jak velký vlastně byl?
Jedenáct setin! Což na stovce není hodně, ale taky se na to můžu dívat tak, že zpozdit se o dvě desetiny, tak bych byla čtvrtá. Já říkám, že je lepší bronz než brambory. Trošku mě mrzel bronz na stovce z mistrovství Evropy, protože kdybych tam ve finále zopakovala čas ze semifinále, tak jsem stříbro měla. Ale světový bronz, to je bezva medaile.
Letos jste přidala do své sbírky pět ze sedmi individuálních cenných kovů. Dá se o takovém roce říct něco jiného, než že jde o rok snů?
Kdybych to měla vyjádřit co nejstručněji, tak to byl rok super, bezva, bomba, cool (smích). Přitom začátek poznamenaly nemoci, napřed příušnice a pak dvě angíny. Ale ty choroby asi byly k něčemu dobré, hned po angíně jsem měla evropský bronz z dlouhého bazénu, olympiáda mi se dvěma účastmi v semifinále taky vyšla, "krátké" mistrovství Evropy se čtyřmi kovy nad očekávání a teď taková třešnička na dortu.
Vaším vzorem a vlastně znakařskou předchůdkyní je Ilona Hlaváčková, která před devíti lety získala pro Česko dosud poslední "světovou" medaili, stříbro z dlouhého bazénu na padesátce. Dají se někdejší časy s těmi současnými nějak porovnat?
Strašně se to vyvíjí. Ilča měla taky medaili z krátkého světa na stovce, ale plavala o dvě vteřiny pomaleji. Musím ale říct, že na té medaili má podíl právě Ilča. Po semifinále jsem nebyla úplně přesvědčená, že se mi do toho finále chce, ale ona mi napsala velmi povzbuzující zprávu, že to musím zvládnout, protože na to mám. Že postupem do finále mám splněno, ale v mých silách je mnohem víc. Takže jsem jí vděčná.
České plavání v minulosti stálo na individualitách typu právě Hlaváčkové, Květoslava Svobody nebo Daniela Málka, a teď to vypadá tak, že bude stát na vás. Nemáte z toho obavy?
Toho se nebojím. Nejedu v tom sama, daří se Petře Chocové, která teď zaplavala dvě finále, v jednom byla Bára Závadová, jež byla tahounkou loni. Takže si nemyslím, že by družstvo stálo na mně - jsme tady hned tři, které můžou určovat směr. A nezapomeňte, že Petra nedávno získala titul mistryně Evropy, který já nemám. Takže to není úplně o individualitách, dokážeme se hecovat.
Nemrzí vás, že mistrovství světa v Istanbulu se uskutečnilo v době, kdy už bylo uzavřeno hlasování v anketě o nejlepšího českého sportovce roku? Světová medaile by možná přinesla slušné umístění...
Já nevím, jde o anketu. Teď mě třeba zarazilo, že Martina Sáblíková, mistryně světa, není v nejlepší desítce. Trošku mě mrzí, že plavání je po atletice jeden z největších sportů, plave celý svět, a dost se o nás neví. To neříkám kvůli sobě. A s tou anketou - holt se to uzavírá předtím, co se dá dělat.
Už máte místo, kam doma umístíte medaili z Istanbulu?
Jo jo, půjde na zeď nad postel hned za evropský bronz z Eindhovenu 2010. Je nejcennější, protože je světová, ale tamta byla první, taková průkopnická. Tak budou vedle sebe, no.
Příští rok se chystáte uzavřít studia fyzioterapie na pražské FTVS a při odletu do Istanbulu jste kvůli praxi v ústřední vojenské nemocnici stíhala letadlo na poslední chvíli. Kdy vás opět uvidí spolužáci?
Hned v úterý, ale až odpoledne, a zase půjdu do "úvéenky". Pár spolužáků tam bude, určitě to pak půjdeme oslavit. A proč ne?
Při přivítání vám trenér reprezentace Vlastimír Perna předal velký dort ve tvaru bazénu a vy jste prozradila, že snídáte nutellu s kolou. Snad ne denně?
Ne ne, jen na závodech, když toužím po kofeinu a káva mi nechutná. Nevím, jestli by mi ráno bylo dobře po sýru a šunce, ale nutella je taková sladká... Ale knedlíky nebo bůček, které si na šampionátech odpouštím, si teď zase dopřeju. Domů pojedu až v pátek, ale třeba už mě nějaké překvapení od mamky čeká na koleji.
