Když se v lednu tým miliardáře Bakaly na velodromu v belgickém Gentu prezentoval, Štybara se tam ptali: "O jakém závodě nejvíc sníš?" Český cyklista neváhal. "Chci vyhrát Flandry," vypálil hned.
Lefevere na to teď reagoval: "Myslím, že není nic špatného na tom mít ambice, zvlášť u něj ne, protože se vzdal velmi garantované kariéry v cyklokrosu, mohl být jedním z nejlepších ještě dalších deset let. Vždyť Svenu Nijsovi je osmatřicet."
Ale Štybar se cyklokrosové kariéry vzdal a chce se prosadit jinde.
Má na to, aby uskutečnil svoje sny, aby byl jedním z hrdinů klasik. Už loni ukázal, že tak vysoko opravdu může mířit, dobře si vedl na Čtyřech dnech v Dunkerque, pak na worldtourovém závodě Okolo Polska. Jeho ambice jsou opodstatněné. Ale samozřejmě je teď moc brzy na to říkat, že může Flandry vyhrát.
Co pro to musí umět?
Musí se učit víc svoje síly rozprostřít. V cyklokrosu jezdil jen hodinu, zato totálně naplno, jenže klasiky měří 260 kilometrů, v sedle sedíte sedm a půl hodiny, tam je potřeba naučit se taktiku, vědět, kdy máte být vepředu, s kým, když se dostanete do úniku a nebudete mít kolem sebe správné lidi, musíte říct stop a zkusit to zase při jiné příležitosti. Teď je na něm, aby se tohle všechno naučil, a to co možná nejrychleji.
Má dobrého učitele - Boonena.
To ano. A má výhodu, že ho má v týmu každý rád, je milý, sympatický, a je to dříč. Možná i Zdeněk bude jeden den v tom správném úniku, kdy si každý bude hlídat Toma Boonena. Pak může vyhrát.
Patrick Lefevere
Vy ho vidíte jako etapového jezdce, nebo právě spíš pro jednorázovky?
Myslím, že si může dobře počínat v kratších etapových závodech, ale pravděpodobně nikdy nevyhraje Tour de France. Spíš může být jedním z nejlepších závodníků klasik.
A ty Flandry?
Zatím je v předvýběru, musí se ještě dostat do vybrané osmičky, co bude na startu. Ale on je tím, který se učí rychle. A dělá pro to všechno. Jen den po týmové prezentaci, kterou jsme měli v lednu v Belgii, vyrazil se sportovním ředitelem na trať Omloop Het Nieuwsblad, i když byl na zemi sníh. Každý si ťukal na čelo, že je crazy, ale prostě to udělal.
Jak by mu mohla sedět snad nejdrsnější klasika - Roubaix?
Pro tento závod má jednu výhodu - byl cyklokrosovým specialistou, je schopen najít si nejlepší stopu přes kostky nebo vedle nich. Nevýhodou naopak je, že není jedním z těch velkých, vysokých svalovců, jako je Cancellara, Boonen. Tom měří 192 centimetrů, má 85 kilo, Zdeněk má aspoň o deset kilo méně a na rovinaté závody, jako je právě Roubaix, je to pro něj handicap. Ale pokud bude mít silný motor a bude dřít, může se prosadit.
A vyhrát?
Musí si počkat, na svůj závod, tu správnou trať. Může to přijít třeba už letos, třeba ne na Flandrech, ale na jiném krásném závodě.
Jak ho budete v jeho ambicích krotit, aby se netlačil až moc na Boonena?
To je luxusní problém. Raději budu řešit tohle než nemít vepředu vůbec nikoho. Velcí závodníci jsou inteligentní, respektují se, ale samozřejmě někdy musíte osobní ambice krotit. V autě za vámi jsou dva sportovní ředitelé, kteří mají přehled o celé situaci v závodě, mají vysílačky a můžou poskytnout velice zajímavou radu. A to zvlášť Zdeňkovi. Pokud se dostane do týmu pro Flandry, bude tím s nejméně zkušenostmi v závodě a bude pro něj dobré naslouchat tomu, co řekneme.
Co je na klasikách nejtěžší?
Takové závody jsou strašně dlouhé. Na metu 220 kilometrů se dostane každý, pak ale dojedete o deset dál, na 240, 260 kilometrů a teprve tam se ukážou velikáni. Když vás pak ještě čeká kopec po kostkách, kde se jede velmi rychle, nohy vám hoří, explodují, pak jen opravdový šampion ujede a míří do cíle jako první.
