Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Naše tréninky mají kvalitu extraligových zápasů, tvrdí blokař Staněk

Liberecký Lubomír Staněk smečuje - archivní foto. | foto: Bořivoj Černý, MAFRA

6 2014
Úspěšné období ve znamení magického čísla 13 zažívá českou reprezentací i nejvyšší francouzskou soutěží ostřílený volejbalový blokař Lubomír Staněk. Před necelým měsícem, 13. ledna, rozšířil "rodinnou sbírku" o třetího syna a je jednou z opor liberecké Dukly, která aktuálně drží v extralize ojedinělou sérii 13 vítězství v řadě. Naposledy ale vyhráli Severočeši v pondělí v Příbrami "jen" dvoubodově 3:2 a přenechali pozici lídra tabulky úhlavnímu sokovi z Českých Budějovic.

"Přesto zůstává naším jednoznačným cílem jít po základní části do play-off z prvního místa," tvrdí 38letý a 204 centimetrů vysoký liberecký volejbalista Lubomír Staněk.

V Příbrami jste rychle vedli 2:0 na sety, ale domácí srovnali a vzali vám bod. Mrzí vás hodně ta ztráta vedoucí pozice v extralize?
Jestli jsme teď ztratili jeden bod, to není až tak důležité. Možná jsme takové znamení už potřebovali, že nám tu naši strojovou vítěznou hru někdo na chvíli překazil. Na druhou stranu jsme pak zvládli důležitý tie-break. Stejně pro nás ale bude k zisku prvního místa klíčové jakkoli vyhrát příští čtvrtek v Budějovicích, na kterých bude teď větší tlak než na našem týmu.

V extralize máte za sebou nezvykle vysokou sérii třinácti výher v řadě, kde stále berete motivaci porážet slabé týmy ze dna tabulky?
Narozdíl od většiny soupeřů máme velkou výhodu, že máme naprosto vyrovnaný a silný kádr na všech postech, hrát může každý. Kdokoli na hřiště naskočí, tak týmu pomůže. Takže motivací pro všechny je makat naplno na každém tréninku a pak to dokázat i v každém zápase. Funguje to tak, že když v tréninku hrajeme dvě šestky proti sobě, tak to má úroveň kvalitního extraligového zápasu. Mlátíme se mezi sebou a baví nás to. A když se vyhrává, tak ani žádná tvrdá příprava v posilovně nebolí. Věřím, že nám ta pohoda a pozitivní motivace vydrží až do klíčových bojů v play-off.

Zažil jste někdy ve své kariéře tak dlouhou šňůru výher?
Ve Francii jsme v Sete vyhráli devětkrát za sebou a po první polovině soutěže jsme vedli. Ale pozor! Hned potom jsme naopak osmkrát prohráli a skončili až osmí, takže je to hodně vrtkavé... Ale s Duklou se nám to nestane.

Odbočme od volejbalu, nedávno se vám narodil třetí syn, jak zvládáte rodinné povinnosti?
Starosti o toho nejmladšího si rozebírají manželka s babičkami. Já se v rámci možností snažím odpočívat, protože chci být fit a ta regenerace je už přece jen u mě těžší než v pětadvaceti. Spíš mám teď na starosti ty starší kluky, se kterými se učím a vozím je na tréninky.

Potatili se už volejbalově po vás?
Volejbal sledujou, s míčem nešikovní nejsou a oba už mají registraci v Akademii Dukly. Staršímu je dvanáct a vypadá to, že ten bude po mně, hraje za starší žáky. Sedmiletého prostředního ale lanaří i hokejoví Bílí Tygři, takže začal bruslit. Nechávám to ale na nich, co je bude bavit.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze