Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

I s malými možnostmi lze mít velké výsledky, věří budoucí kouč Kubeš

Aktivní kariéra Daniela Kubeše končí, od léta bude už jen trenérem. A rovnou u národního týmu. | foto: Dalibor Glück, MAFRA

16 2014
Červnovou baráž o házenkářské mistrovství světa ještě odehraje přímo na palubovce. "Ale už se na to hodně koukám trenérskýma očima. Sleduju, jak kluci pracují, jaké dělají pokroky," říká Daniel Kubeš. Dvojzápasem se Srbskem uzavře aktivní kariéru a pak se stane jedním z nových koučů české házenkářské reprezentace.

Kubeš, respektovaný defenzivní specialista, převezme český národní tým od
1. července a vytvoří dvojici s Janem Filipem - ten naopak patří k nejlepším kanonýrům, jaké v házené samostatné Česko mělo. Dělení rolí se tak nabízí.

"Mělo by to tak být," souhlasí Kubeš. "Obranu mám v sobě, z házené jí rozumím nejvíc. Ale nedáváme si přesné hranice. I když se jeden víc zaměří na defenzivu a druhý na ofenzivu, chceme o všem diskutovat. A rozhodnutí dělat spolu."

Bylo těžkým rozhodnutím, zda nabídku vést národní tým vůbec přijmout? Tato pocta pro vás přichází hned na startu trenérské dráhy.
Možná to zní drze, ale po celou kariéru mi fungovalo, že jakmile přišla nějaká výzva, bez velkého rozmýšlení jsem ji vzal. Získal jsem s tím nějaké úspěchy, takže bych tento model rád používal dál. Samozřejmě, je to velmi obtížná práce. Co se týká házené, mám zkušenosti velké, ohledně organizačních věcí a vedení tréninků menší. Ale jsem pevně přesvědčený, že to s Honzou zvládneme.

Zkusil byste říct, jaké máte ambice, kam byste chtěli tým posunout?
Velkým cílem je otevřít oči házenkářské veřejnosti v Česku. Navodit atmosféru, že i ve skromných podmínkách jde dosáhnout velkých věcí, jako třeba v biatlonu. V Česku jsme schopní dělat s malými možnostmi velké výsledky; není důvod, proč by nemohlo jít v házené. Musíme být otevření novým nápadům a myšlenkám.

Česká obrana v čele s DAnielem Kubešem čelí makedonskému útoku.
Český gólman Petr Štochl čelí střele makedonské hvězdy Kirila Lazarova. Daniel...

Kde v tomhle ohledu hledáte inspiraci?
Příkladem je islandská reprezentace: malá země, tvrdý národ, práce s malou základnou a velké výsledky. Je pro mě důležité to, abychom my s Honzou byli pro mladé hráče příkladem toho, že když na sobě člověk pracuje, může velkou část života strávit tím, co nás všechny baví ze všeho nejvíc - hraním házené.

Věříte, že na to Češi mají dostatečné talenty?
Může se to podařit každému. Je mým velkým snem, aby mladí tuhle možnost před sebou viděli a byli ochotní si za ní jít.

S Janem Filipem jste říkali, že budete chtít potenciálním reprezentantům dávat "domácí úkoly". Co si pod tím představit?
Budeme mít poměrně vysoké požadavky. A nejen na samotných akcích národního týmu, ale i při jejich každodenní práci v klubech. Když klukům nabídneme místo, aby se mohli prezentovat v národním týmu, budeme chtít něco nazpátek.

Dříve jste říkal, že jako kouč chcete sázet ve velké míře na fyzičku, sílu.
Určitě, to bude jeden z velkých domácích úkolů. Hráči v české lize musí dělat malinko víc, aby se mohli fyzicky měřit s hráči v Evropě. Nabrat sílu a kondici záleží na vůli každého, na jeho pracovitosti, nasazení. Bude to důležitá část naší práce - potřebujeme hráče, kteří budou fyzicky silní s dobrou kondicí.

Brankář Petr Štochl v utkání proti Německu za českou obranou, kde úřadují David
Daniel Kubeš brání makedonského střelce Kirila Lazarova.
ZVLÁDLI JSME TO. Čeští házenkáři si gratulují k výhře: Jurka s plácá s Vraným,

Budou se "domácí úkoly" týkat i přípravy na soupeře u videa?
To už probíhá v současnosti, ale chceme to zintenzivnit. Aby to bylo konkrétnější.

Máte vytipované nové adepty národního týmu?
Máme. Než s nimi budeme mluvit, nemůžu říkat jména. Chceme pozvat  hráče, kteří v reprezentaci nikdy nebyli. A může se stát, že budou výrazně mladší, než bylo obvyklé. Pokud budeme u někoho už v šestnácti, sedmnácti letech přesvědčení, že mají šanci dosáhnout světové úrovně, potřebujeme, aby hned pochopili, jak funguje náš systém hry. Aby pak v osmnácti nebo v devatenácti mohli už odehrát pár minut. A ve dvaceti letech celý zápas.

Byli byste ochotni "obětovat" některou kvalifikaci, aby mladí mohli růst?
Určitě ne. Kvalifikace musíme hrát s tím nejlepším, co máme. Jde o to, aby mladší a méně zkušení poznali systém a získali motivaci, aby na sobě víc pracovali. Když jim je šestnáct nebo sedmnáct, ještě mají čas. O sedm let později už čas nebude.

Fotogalerie

V reprezentaci je specifická role Filipa Jíchy, kapitána a největší hvězdy týmu. Budete s ním hru úzce probírat, či chcete mít vždy poslední slovo?
To určitě budeme mít, ale v Česku není nikdo jiný, kdo by házené rozuměl víc než Filip. Byli bychom blázni, kdybychom jeho znalostí nevyužili.

Jste dlouholetí spoluhráči a kamarádi. Vztah teď bude jiný, co se změní?
Chápu, na co se ptáte. Stane se, že se budeme hádat - poměrně brzo nastane, že bude mít na něco jiný názor než my trenéři. Ale od toho takové situace jsou, abychom se dohodli a vyřešili je.

Může se Jíchova role v týmu nějak výrazněji změnit?
Může. S Honzou Filipem máme pocit, že pokud mu odlehčíme od starostí, co má s řízením hry, mělo by to mít pozitivní vliv na jeho výkon. Když nebudete muset tolik řešit organizační práci, dá mu to na hřišti křídla. Prostě mu chceme vytvořit podmínky, aby se mohl maximálně koncentrovat jen na hru. Na to, co umí nejlíp.

V červnu byste za národní tým měl odehrát poslední zápasy, baráž proti Srbsku. Bude těžké své bývalé spoluhráče hned poté začít koučovat?
Honza to má malinko lehčí, v týmu už dva roky není. Ke klukům, co do nároďáku přišli čerstvě, se snažím držet malinko odstup, abych zabránil úzkým vztahům.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze