Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Alespoň jednou vyhrát, přeje si Řezáč po svém návratu do Čech

Stanislav Řezáč | foto: Tomáš Nohejl

3 2014
Šlo o trať, jejíž délka byla jen zlomkem těch, na kterých dobyl svá nejslavnější vítězství. A na ní Stanislav Řezáč, jeden z nejlepších současných dálkových běžců na lyžích, pro svůj nový tým v prvním závodě v jeho barvách s přehledem získal prvenství.

Jen pár dnů poté, co podepsal smlouvu s českým Silvini Madshus Teamem, na kolečkových lyžích vyjel z Orlického Záhoří na Šerlich nejrychleji a stal se vítězem Orlického Rollerski Cupu, druhého podniku seriálu závodů na kolečkových lyžích Silvini Skiroll Classics.

Jak vám vyhovovala na vás krátká trať s prudkým stoupáním?
Stoupání tam sice je, ale s výjimkou prostředku tratě zase ne tak prudké. Dalo se vyjet na ruce soupaží.

Fotogalerie

Stanislav Řezáč

To jste ani v nejprudším stoupání nejel klasicky střídavým během?
Tam by to asi šlo, ale záleží na lyžích. Já měl dost rychlé, určené na závody, proto jsem z hlediska přípravy volil čistou soupaž.

Podle toho, jak rychle jste vyjel nahoru, se zdá, že jste na sezonu připravený dobře, i když jste po dvou letech změnil tým a připravujete se zase sám.
Trénuji docela dost, ale je pravda, že mi příprava ve skupině, kterou jsem měl v minulých dvou letech v norském týmu, asi bude chybět. Zvykl jsem si, byly to zajímavé tréninky.

Proč vlastně v týmu, v němž jste jezdil s velmi dobrými výsledky, nepokračujete?
Protože mi nenabídl pokračování smlouvy.

Z jakého důvodu?
Nijak se to neřešilo a nerozebíralo. Stará skončila a s novou Norové nepřišli.

Prý jste dokonce zvažoval, zda se závoděním vůbec pokračovat.
Nebylo to ani tak o tom, že bych nechtěl trénovat a závodit. Ale otázkou bylo, jak finančně zajistit takovou přípravu, po níž byste mohl konkurovat nejlepším. Je to hodně nákladné, z peněz za výhry se to utáhnout nedá.

Stanislav Řezáč

  • Jednačtyřicetiletý běžec na lyžích, který se už několik let specializuje na dálkové běhy a hlavně v klasické technice patří v této stále populárnější běžecké disciplíně do absolutní světové špičky.
  • Má na svém kontě vítězství téměř ve všech největších světových závodech na dlouhých tratích, v roce 2011 ovládl seriál Ski Classics.
  • Ve své kariéře například třikrát vyhrál Jizerskou padesátku, poprvé v roce 2000, naposledy před dvěma lety.
  • Prosadil se i na Vasově běhu, nejslavnějším dálkovém závodě, kde mu sice vítězství uniká, ale v roce 2011 skončil těsně druhý, na svém kontě má i tři třetí místa.
  • V roce 2012 byl vyhlášen králem bílé stopy, což je ocenění pro nejlepšího českého lyžaře.
  • Dlouho závodil za Duklu Liberec, poté několik sezon za hradecký Ski team Areco, poté za jiný český tým Patria Direct.
  • Před dvěma lety odešel do norského XtraPersonall, minulý týden se dohodl s českým Silvini Madshus Teamem.
  • Žije s rodinou střídavě v Jablonci nad Nisou a na Bedřichově, kde vlastní a provozuje horský penzion.

Nakonec jste se minulý týden dohodl se Silvini Madshus Teamem a po dvou letech se vracíte do české stáje. Co rozhodlo?
Pravdou je, že se moc velkých nabídek neobjevilo, tahle byla rozumná, byť je tým postavený na trochu jiných základech, než jsou čistě profesionální, v němž jsem byl minulé dva roky.

Kdo byl ještě ve hře?
Švédský Coop team, ale oni dlouho vyčkávali a ozvali se až na konci minulého týdne, kdy už jsem měl podepsáno. Už jsem nechtěl nic měnit.

Jak budete na dva roky strávené v jednom z nejlépe zajištěných týmů na světě vzpomínat?
Určitě v dobrém. Trénoval jsem s nejlepšími světovými borci, poznal jsem zázemí kvalitního týmu. Na druhé straně jsem jim snad také i pomohl.

Jaký program plánujete pro novou sezonu?
Seriál Ski Classics se letos rozrostl na devět závodů a já bych rád objel všechny. Začne se v polovině prosince v Livignu, jsou tam všechny velké závody včetně Jizerské padesátky či Vasova běhu.

Co vaše příprava?
Koncem září soustředění a na jeho konci závod na Ještěd, který bude zároveň mistrovstvím republiky na kolečkových lyžích. Ledovec snad poprvé v říjnu, na listopad plánujeme Skandinávii.

Jak na tom s výkonností jste?
Špatně ne, časy mám podobné, ale nemám porovnání s ostatními. Stejně ale pro výsledky bude nejdůležitější, jak se potrénuje v říjnu a v listopadu na sněhu a pak také servis na závodech. Mazání je hodně důležité, lyže musí jet.

Nemáte tedy pocit, že byste odchodem od Norů přes léto něco ztratil?
Neřekl bych, ostatně třeba loni v září jsem měl z přetížení zlomené žebro, takže to byl problém. Letos jsem v pohodě.

Budete si muset zvykat také na to, že budete s nejlepšími zase závodit sám. Bude to velký hendikep?
I když vám na trati nikdo nějak výrazně pomoci nemůže, tak tým určitou výhodou je. Třeba když se potřebujete rychle dostat do stopy, tam spolupráce v rámci týmu funguje. Nejdřív se však mezi nejlepší musím dostat, což je stále těžší, konkurence roste.

Dáváte si nějaké cíle do nové sezony?
Aspoň jeden závod Ski Classics zkusit vyhrát.

Vítěz o rychlém čase: Loni pršelo a lyže jely pomaleji

Mezi časem loňského vítěze Jiřího Ročárka a vítězným z letošního ročníku byl nebetyčný rozdíl.

Stanislav Řezáč na 3. ročníku Orlického Roller Ski Cupu na trati z Orlického Záhoří na Šerlich vyhrál časem 28:33 min., zatímco loni Ročárkovi k prvenství na trati dlouhé 10 km stačil čas o čtyři a půl minuty horší.

„Nedá se to srovnávat, loni prý pršelo a to kolečkové lyže jedou mnohem pomaleji, dělá to celé minuty,“ vysvětloval Řezáč. Důkazem tohoto tvrzení může být letošní Ročárkův čas, který se za Řezáčem na druhém místě vešel pod třicet minut, o více než tři minuty kratší než loni.

Kolečkové lyže a výběhy do kopce nejsou pro Řezáče, jehož doménou jsou dálkové běhy, ničím neobvyklým. Přesto tréninky na prudkých stoupáních neabsolvuje příliš často. „Problém je, že s vámi někdo musí jet, aby vás svezl dolů. Jet něco prudkého a ještě za provozu není moc bezpečné,“ uvedl Řezáč.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze