Loni v Pokljuce devátá, letos v Östersundu osmá. Zbývá sedm stupínků na vrchol.
(rozesměje se) Jenže ty jsou ty nejtěžší. Ale když se budu dál takhle zlepšovat, tak se možná někdy v padesáti dočkám i toho vítězství.
Na střelnici jste stále rychlejší. To je další pozitivní zjištění.
Fakt?
Dnes jste měla devátý nejlepší střelecký čas.
Střeleckej? Jo? Vážně? A to se mi zdálo, jak to tam na střelnici strašně dlouho držím, hrála jsem fakt na jistotu. Tak to mě potěšilo, myslela jsem, že to bylo horší.
Eva Puskarčíková při sobotním sprintu
Kde se bere v úvodu sezony taková forma? Kde jste k ní položila základy?
Asi v tom tvrdém létě. Bolelo, pofňukávaly jsme - ale teď výsledky přišly. Kéž by to ještě vydrželo.
S Lucií Charvátovou jste se během stíhacího závodu od první položky pohybovaly kolem desátého místa - a navzájem se předjížděly. Jaké bylo, když jste se neustále míjely?
To bylo dobrý, fajn. Víceméně jsme jely celý závod v tandemu. Bylo příjemné mít tam vedle sebe někoho dalšího od nás.
Podmínky na střelnici navenek vypadaly, že jsou relativně dobré, praporky jen trochu povlávaly. Bylo to skutečně tak?
Jo, byly to dobrý, akorát úplně jiný než na nástřelu. Při něm nám foukalo zprava a pak jsem přijela na první položku a foukalo zleva. Takže já jsem mířila o půl terče doleva. A když spadnul první terč, říkám si: Jo, tak to je ono. Věděla jsem, že musím mířit furt doleva. Než abych cvakala, tak radši přenáším, abych se do těch cvaků potom na dalších položkách nezamotala.
Žádná položka nebyla dnes ve vašem podání horší než za jedna. Ani žádná krize v průběhu závodu nenastala?
Ne, připadalo mi, že to tak nějak hezky plyne. Poslední tři závody mi všechny tři sedly, žádná krize tam nebyla.
Další novinkou, z toho plynoucí, je tvrzení: Eva Puskarčíková je závodnicí první desítky průběžného pořadí Světového poháru.
Na to už jsem koukala včera a připadalo mi to úplně neuvěřitelné. Mám radost. Namotivovalo mě to, je to moc milé. Ale musím samozřejmě zůstat nohama na zemi, každý závod je úplně jiný a nerada bych se dostala do nějakého tlaku, že musím takhle zajet i jinde, když se mi to tady podařilo. Může se stát cokoliv, může se mi hůř běhat, hůř střílet. Jednou jste nahoře, jednou dole. Tak to beru.
Na střelnici při nástřelu před stíhacím závodem.
Dnes jste byly coby Češky kolektivně nejlepší, všechny jste skončily ve dvacítce. Takže nálada může být jen výborná, ne?
Čtyři ve dvacítce, to je super, to se jen tak nepodaří. Nálada je samozřejmě výborná.
A čeká dlouhé cestování do Pokljuky.
To jo. Už teď tady balíme lyže, v půl páté naložíme auta, která se vydají směrem na jih - a my zítra ráno letíme přes Stockholm a Frankfurt do Lublaně.
Po dlouhé době strávíte den bez pušky a lyží...
...který si vychutnám po letištích a cestováním. Vylétáme v 7.15 a máme být v Pokljuce až na večeři.
