Pojedete finálový hromaďák, co to pro vás znamená?
Je to super. Ještě si to ani moc neuvědomuju, ale jsem hrozně nadšená.
Sibiř vám tedy svědčí?
Docela jo, I když běžecky se tu úplně necítím. Není to takové jako v prosinci nebo v lednu. Prostě už to není jako za mlada.
Ještě řekněte, že jste stará...
Nooo... Ale je to přece jen lepší než v Kontiolahti. Asi nějaký poslední záchvěv.
Ve stíhačce jste první tři položky vyčistila. Co jste si po té třetí nule v řadě pomyslela?
Vlastně nic. Já to právě vůbec neřešila. Spíš se divím, proč jsem potom tu poslední stojku pokazila. Jela jsem na ní v pohodě.
Bojovala jste v tu chvíli o první desítku. Nemohlo vás znervóznit vědomí, že poprvé v životě můžete skončit ve Světovém poháru v Top 10?
Možná nějak podvědomě. Ale jinak si neuvědomuji, že bych si to nějak připouštěla, nerozklepala jsem se. Těžko hodnotit. Taky tam mohly být místo dvou kol čtyři, že jo. Takže jsem ráda za to, jak to nakonec dopadlo.
Kam letěly ty dvě rány mimo?
Prý docela daleko, říkal trenér. No nic, hážu to za hlavu.
Zmobilizovat síly v posledním kole bylo pak hodně těžké?
Já právě už neměla moc co mobilizovat. Včera to ještě ve sprintu šlo docela dobře, tam jsem se ve třetím kole dokázala hecnout. Zato dneska jsem byla ke konci taková přešlá. Byla jsem ráda, že jsem dojela.
S trochou nadsázky: už jste mohla mít po dnešku volno, ale můžete si za to sama, že si zítra ještě přidáte 12,5 kilometru navrch...
To je takový příjemný trest, co?
A zároveň i odměna. Budete stát na startu mezi třiceti hvězdami sezony, s Darjou Domračevovou, Kaisou Mäkäräinenovou a dalšími.
Jo, to si budu hrozně moc užívat. Jsem ráda, že se mi to konečně povedlo. Už jsem předtím byla pro hromaďák ve svěťáku druhá i třetí náhradnice a vždycky mi těsně unikl. Tak teď ho konečně pojedu
Naposledy jste ho absolvovala při letošní univerziádě na Slovensku. Na ten závod máte hořkosladké vzpomínky?
Tehdy jsem si zapomněla napáskovat. To se mi, doufám, zítra nestane. Měla jsem tam už před závodem nastřeleno, ale trenér mi říkal: Ještě jednou, pojď. Tak jsem ještě jednou nastřelovala a říkala si: Potom si to napáskuju. Jenže pak jsem se šla ještě rozjezdit a zapomněla na to. Ten zážitek mě natolik poučil, že se mi to snad už znovu stát nemůže.
(Pozn.: Puskarčíková si tehdy po nástřelu nenapáskovala před startem náboje do vyprázdněného čtvrtého zásobníku. Svůj omyl zjistila při čtvrté střelbě, kde pak musela používat náhradní náboje. Ztratila tím čas i vedení a skončila stříbrná za Jitkou Landovou.)
