„Jsem hrozně ráda, že jsem se vrátila na mistrovství republiky. Z titulu mám radost,“ řekla česká cyklokrosařka, která od 18 let žije v Kalifornii. Druhou Martinu Mikuláškovou porazila o víc než půl minuty.
Vypadalo to, že jste se na titul skoro ani nenadřela. Bylo to jen zdání?
Ano, sil jsem musela vydat hodně. Pochopitelně jsem chtěla, aby byl to těžký závod. Holky v letošní sezoně jezdí výborně, takže jsem přesně nevěděla, co očekávat. Jela jsem naplno až do konce, protože v cyklistice nikdy nevíte, co se může stát.
Aklimatizace po příletu vám problémy nedělala?
Přiletěla jsem z Ameriky ze středy na čtvrtek. Sice je to náročné, ale jak člověk dva dny netrénuje, aspoň si odpočine. Cítila jsem se dobře.
Seděla vám trať?
Určitě, líbila se mi, profilově byla zajímavá. Pořád samá zatáčka a přes kopce trochu techničtější.
Cítila jste, že je vhodné rozhodnout hned v prvním kole?
Šlo mi to v zatáčkách v té technické pasáži. Letos jezdím na kotoučových brzdách a tím se technika trochu mění. Je to podobné jako na biku a hned v prvním kole bylo znát, že jsem schopná projíždět zatáčky trochu rychleji. Řekla jsem si: Proč ne? Chtěla jsem se dostat do čela před dlouhým sjezdem, protože z biku je mám najeté. A pak už jsem hned ujela.
Co vám výsledek ukázal?
Potvrdil mi, že jsem dobře připravená na Světový pohár. Naše holky v něm zajely skvělou podzimní sezonu, sledovala jsem jejich krásné výsledky na Světových pohárech. Teď vím, že s nimi budu schopná závodit.
Kolik toho máte v cyklokrosu v letošní sezoně za sebou?
V Americe jsem odjela zhruba čtrnáct závodů a tento víkend začíná moje evropské turné. Čekají mě dva svěťáky a další zhruba tři závody v Belgii. Přes Vánoce to budu mít nabité.
Evropské turné zakončíte začátkem února v Táboře na mistrovství světa. Už se těšíte?
Hrozně moc! Je to pro mě velká motivace. Před rokem jsem nad tím v podstatě ani moc nepřemýšlela, ale v létě jsem se rozhodla, že by byla škoda doma nepodpořit snahu českého cyklokrosu. Podle toho jsem si naplánovala sezonu a těším se.
