Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Moravec v Oslu: Hlavou jsem schopný své tělo nabít o 50 procent víc

Ondřej Moravec (vpředu) na trati sprintu v Oslu | foto: Český biatlon, Petr Slavík

18 2017
Oslo (Od našeho zpravodaje) - V posledních deseti závodech, do nichž nastoupil, se biatlonista Ondřej Moravec devětkrát umístil v první desítce a osmkrát v první šestce. Vytěžil z nich světové stříbro v Hochfilzenu i druhou příčku v pohárovém sprintu v Kontiolahti. Také sedmým místem v pátečním finálovém sprintu na Holmenkollenu potvrdil svoji vysokou současnou výkonnost.

Dvě nuly a další umístění v první desítce. Takže důvod ke spokojenosti?
Po střelecké stránce rozhodně. Měl jsem asi i kliku, protože na ležáku byl jeden kalibr, ta rána padala pomalu. Se sedmým místem jsem ale spokojený. Když jsem do závodu vyjížděl, říkal jsem si: Ajaj, to není běžecky úplně dobrý. Ale na konci jsem byl běžecky nějakých 30 sekund od Fourcada, což není špatné. Ty pocity byly horší než skutečnost.

A co občas točící se vítr na střelnici?
Musím říct, že jsem měl dobré podmínky. Daleko horší byl nástřel, kde jsme se s tím prali. Během závodu jsem si pak ověřoval, kdy mám cvakat. Měl jsem štěstí na podmínky, takže by mě mrzelo, kdybych to nezvládl. Bylo nasnadě těch podmínek využít.

Ondřej Moravec

od MS v Hochfilzenu

5. místo: MS Hochfilzen - sprint
5. místo: MS Hochfilzen - stíhací závod
2. místo: MS Hochfilzen - vytrvalostní závod
16. místo: MS Hochfilzen - hromadný závod
1. místo: IBU Cup Kontiolahti - vytrv. závod
6. místo: IBU Cup Kontiolahti - sprint
2. místo: IBU Cup Kontiolahti - stíhací závod
2. místo: SP Kontiolahti - sprint
4. místo: SP Kontiolahti - stíhací závod
7. místo: SP finále Oslo - sprint

Každopádně dle výsledku se vás forma z druhé poloviny sezony drží dál.
Jo, to je super, všechny ty výsledky od mistrovství světa, včetně IBU Cupu. Takovou výraznou sérii jsem neměl už tři roky. A kdo ví, možná kdybych se podíval do análů, tak takhle dlouho jsem stabilní nikdy nebyl. Cítím se dobře a klape to parádně.

Nepatříte tedy k drtivé většině, která už už toužebně vyhlíží konec sezony?
Letos ne. Tím, že sem neletěl do Koreje, dostal jsem se do psychické pohody. Takové to netrpělivé očekávání konce je z 85 procent spojené s psychickou stránkou. Když jste s tím schopni bojovat, a já jsem teď na tom dobře, je to pak jednodušší. Síly ubývají, ale hlavou jsem schopen své tělo nabít o 50 procent víc, než je jeho skutečná rezerva.

Což by vám mohlo pomoci i v sobotním stíhacím závodě. Co od něj očekáváte?
Myslím, že to bude zase pěkný závod jako v Kontiolahti. Uvidíme, co s námi udělají střelnice a trať. Ta trať je tu těžká, i když počasí a nasolení jí při sprintu pomohly, bylo to nakonec milosrdné. Kdyby tu při spurtu byl podklad jako předevčírem na tréninku, tak bychom tam zahynuli. Síly do stíhačky snad nějaké zbudou, ale bude se rozhodovat na střelnici.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze