Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Muž, který nechce odejít. Spíš než hrdina jsem magor, říká lyžař Bauer

ZNOVU DO AKCE. Ačkoliv už zvažoval i definitivní konec kariéry, znovu se Lukáš Bauer chystá na závody Světového poháru. | foto:  Michal Růžička, MAFRA

13 2015
Jako už poněkolikáté přemítal: Skončím? Vydržím ještě rok? A jako pokaždé byla odpověď stejná. Běžec na lyžích Lukáš Bauer se zase chystá na Světové poháry, ale letos připouští: Už pro mě nejsou hlavní prioritou. Vedle nich se chce účastnit seriálu dálkových běhů, v nichž navíc bude závodit i jeho tým.

Ani v 38 letech neopouští Bauera závodnický elán. Nevyužil šanci odejít „na vrcholu“ po stříbru na letošním mistrovství světa ve Falunu. Dál chce bojovat - a to znovu v několika rolích najednou.

Sám bude závodit v některých závodech Světového poháru, přičemž vrcholem má být lednová zastávka v Novém Městě na Moravě.

Chce se účastnit seriálu dálkových běhů Swix Ski Classics. A to nejen jako závodník, ale i v pozici „hrajícího šéfa“ týmu Pioneer Investments, s nímž v minulé sezoně úspěšně odstartoval.

„Někdy by se mi hodilo, kdyby měl den čtyřicet hodin,“ připouští Bauer.

Připouštíte, že budete sedět na několika židlích. Která bude nejdůležitější?
To bude rodina. Jinak jako sportovec chci v laufech i ve Světovém poháru uspět. Ve svěťáku jsem si nastavil jméno, všichni budou poukazovat na to, co jsem udělal dobře, nebo špatně. Budou mě hodnotit. V laufech nemám nikomu co dokazovat. Kromě druhého místa na Jizerské padesátce jsem nedosáhnul žádných zázračných výsledků. A to i proto, že nešlo o prioritu. Po rodině je mou největší prioritou laufařský tým. Aby to nebyl jen výkřik na dva roky, ale aby projekt běžel dál. Letos jsem hodně řešil závodnické obsazení, jak to uchopit a posunout dál.

Co tomu říkala rodina, když jste se rozhodl pokračovat tak aktivně?
Na začátku to bylo ve stylu: Jsi pořád pryč, buď taky s námi, už jsi lyžoval dlouho. Ale když jsem čtrnáct dnů nic nedělal, tak se mnou nebylo k vydržení. A začali i oni tlačit: Nechceš ještě jeden rok zkusit? A podobně.

MOMENT SLÁVY. Lukáš Bauer (vlevo) se stříbrem z letošního mistrovství světa ve Falunu.

MOMENT SLÁVY. Lukáš Bauer (vlevo) se stříbrem z letošního mistrovství světa ve Falunu.

A vám se skončit nechtělo...
Skončit zničehonic po takhle dlouhé kariéře, z toho jsem měl nevrlé stavy. Ale pak se to překlopilo. Rodina mě celou kariéru výrazně podporovala, přeje si normální žvot, kdy aspoň víkendy bude možné naplánovat, ale podpořili mě v tom mém bláznovství. Řekl jsem si, že se nezaměřím jen na laufy, což byl původní cíl, ale zkusím ještě Světový pohár. Lákadlem bylo částečně Tour de Ski, ale pak jednoznačně Nové Město na Moravě. Tam se sice běží patnáctka volně a ne klasicky, ale to nevadí. Divácká atmosféra tam byla vždy výborná. Většinou se mi tam dařilo, těším se na to.

Čím to, že vás Nové Město láká ještě víc než Tour de Ski?
I proto, že se jedná o jednorázovou činnost. Etapová zátěž je pro mě náročnější. Ale ještě ani v jednom případě není jisté, že pojedu. Všude se musím nominovat a máme čtyři místa. Věřím, že výkonnostní propad tam nebude, ale změnou přípravy se může stát, že nebudu zdaleka tak silný v kopcích, jako jsem býval. A uvidíme, jak se mladíci budou hrnout. A to, že tady Bauer lyžoval snad sto let, neznamená, že mě budou vozit po závodech pořád.

Jak jste tedy změnil přípravu?
Víc jsem naposiloval. Omezil jsem běhání, i když to na testech nebylo vidět a výrazně jsem navýšil kolečkové lyže a zejména soupaž. Ani bruslení jsem mockrát neabsolvoval. Na mistrovství republiky jsem byl asi potřetí na fakt rychlém tréninku bruslení. To jen ukazuje na ten extrém, že všechno ostatní šlo do klasiky a soupaže.

Jak hodně jste posílil soupaže?
Po tréninku mě bolí, ale teď absolvuju tréninky zhruba sedmdesát až osmdesát kilometrů, do čtyř hodin, což pro mě předtím bylo nepředstavitelné.

Byla tedy letos příprava bolavější?
Tou změnou ano. Myslím, že mi trošku odešly nohy, ale ruce i záda o sobě dávaly zpočátku vědět. Po měsíci jsem na to přišel. Většinu tréninků jsem absolvoval sám nebo s parťáky z reprezentace, kteří tím, že se zaměřují na Světové poháry, nejsou na soupaž odborníci. I proto jsem jel dvakrát na závody do Skandinávie mezi laufaře, abych něco okoukal, vstřebal a poučil se. Tudíž bolavější byla, ale spíše proto, že dostaly záhul jiné partie, než dosud.

Jak rychle jste se s tím sžíval?
Chvíli mi to trvalo. Nejdřív jsem si řekl, že dál lyžovat nebudu, takže jsem čtrnáct dní nedělal vůbec nic. Pak mi trvalo tak čtrnáct dnů až tři týdny, kdy jsem si začal říkat, že mě to baví. Rozhodl jsem se, že teda pojedu dál a tréninky nevypadaly tak, že bych se pořád díval na hodinky, kdy už to skončí a budu moct jít domů. Zase mě to začalo bavit. I díky tomuhle zaměření jsem našel novou motivaci. Baví mě to, i když na čtyřhodinové tréninky musíte buď být trochu magor, nebo si najít nějaké věci, nad čím přemýšlet.

ČESKÝ TALENT. Jednadvacetiletý Petr Knop patří k běžeckým nadějím budoucnosti.

ČESKÝ TALENT. Jednadvacetiletý Petr Knop patří k běžeckým nadějím budoucnosti.

A vy jste to měl jak?
Já jsem si vyřešil a vymyslel spoustu věcí. Ale u mě platí obojí dohromady. Říkají o mě, že jsem hrdina, co pokračuje. Jenže spíš jsem magor. Budu se muset ještě trochu snažit, abych Knopíkovi ukázal, že v Čechách nelyžují bábovky, jak to shrnul. (mladší kolega z reprezentačního týmu Petr Knop prohlásil na tiskové konferenci, že cílem v nadcházející sezoně je „potrápit Norsko a Rusko, aby si nemysleli, že v Česku lyžují jen samé bábovky“)

Co vymyslíte za čtyři hodiny tréninku?
Sedím na tolika židlích, že bych bral i osmihodinový trénink. Když přijdu domů, hned zvoní telefon. Nebo si vzpomenu, že jsem měl ještě něco udělat. Takže někdy jsem paradoxně rád, když mohu vypnout a jen tupě mlátím hůlkami o asfalt.

Jak složité bude kombinovat laufy a Světové poháry?
Netuším. Snažím se to kombinovat už tři roky, ale vždycky pro mě byla naprostá priorita Světový pohár a mistrovství světa. To už teď tak úplně není. Nyní to beru rovnocenně, možná převažuje i laufařská stránka. Ale netajím, že z mé strany byl požadavek sezonu Světového poháru výrazně ořezat a zaměřit se na určité vrcholy. Tato dohoda se upekla na jaře a s tím do té sezony jdu. Chci v každém závodě odcházet se ctí, se zdviženou hlavou, že jsem do toho dal všechno, ale příprava šla víc soupažovým směrem. Ovšem myslím si, že na stará kolena není jednoduché, aby ze mě byl výborný soupažník.

Jaké cíle jsou tedy reálné?
Reálné je všechno. V minulé sezoně jsem zničehonic vyhrál Světový pohár, když už jsem si říkal, že uvidíme, jak to vůbec půjde. Teď jde příprava jiným směrem, ale dosahuju stejných maximálních tepů, v menší ztrátě jsem dojel za Martinem Jakšem na mistrovství republiky. Výkonnost tam pořád je. Otázkou je, co předvedou ostatní a jestli se mi to podaří prodat.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze