Prý tam teď roste stromek s vaším jménem.
S tím jsem se setkal poprvé, každý mistr světa tam měl svůj. Až se tam jednou vrátím, půjdu se na něj podívat. Myslím, že to je hezký nápad.
Už si uvědomujete, co jste dokázal?
Pomalu mi to začíná docházet, pocity jsou úžasné, byl to jeden z mých obrovských snů. Jsem rád, že jsem porazil Rusa Chajbulajeva, který byl doma, ale já mu chtěl za každou cenu vrátit porážku z Londýna. Na ten zápas hodně často vzpomínám, vedl jsem a 40 sekund od konce jsem prohrál.
Bylo tohle vítězství cennější než pak to finálové?
Každý zápas měl své, ale z tohoto jsem měl radost. Bylo jasné, že to nebude jednoduché, oba jsme do zápasu dali vše. On byl jejich poslední naděje na titul, v jiných vahách to nesvedli. Jsem rád, že jsem tu naději odstranil a porazil ho. I když okamžiků, kdy mě měl Chajbulajev naloženého, že mě mohl hodit, bylo víc.
Jak se cítíte teď?
Všechno mě bolí, koleno, všechny svaly. Za pár dnů zase bude o něco lepší, ale teď se těším, až si odpočinu a zase začnu nanovo trénovat.
Na Rio?
Chybí mi jediná medaile, olympijská. Čeká nás velký kus práce, člověk musí být stoprocentně připravený a snad to konečně klapne.
Jak jste slavil tu světovou?
V sobotu po závodě večeří, pivem a šli jsme spát. Druhý den jsme totiž nastupovali do družstev a to nebylo jednoduchý. Ale druhý den jsme to, myslím, dohnali.
