Dva týdny držel pozici v Top 10. Jenže počínaje 16. etapou do Apriky začal výrazněji ztrácet.
Nejprve proto, že po Contadorově defektu jej tým obětoval a stáhl ke Španělovi, načež musel Kreuziger v údolí před Mortirolem ze sebe takřka vymačkat duši. Dlouhé kilometry zde tahal svému lídrovi tempo, aby co nejvíce snížil jeho ztrátu na největší konkurenty.
Při takovém vzepětí sám odčerpal pod Mortirolem příliš mnoho sil - a do cíle etapy následně dorazil s mankem 27 minut.
Jenže brzy bylo ještě hůř. Onemocněl střevní chřipkou.
„Co jsem snědl, nevydrželo ve mně ani půl hodiny,“ líčil v milánském cíli. „Takže etapy, které potom následovaly, byly pro mě hodně náročné. Neměl jsem v nich vůbec sílu. Sedmihodinové etapy se prostě bez většího množství energie moc dobře objet nedají. Naštěstí jsem je nakonec vždycky nějak přečkal. Ale při etapě do Cervinie, kdyby Alberto nebyl v růžovém dresu, tak bych z toho kola slezl.“
Byla to Kreuzigerova dvanáctá Grand Tour kariéry. Z těch minulých má čtyři umístění v Top 10, včetně 5. místa na Tour i na Giru. Naopak pouze jednou do cíle nedojel, při Vueltě 2013.
„Tehdy jsem zabalil, protože jsem šíleně promrzl,“ vzpomíná. „Jinak jsem vždycky míval nějaký den nebo dva dny špatné, ale pokaždé jsem se s tím vypořádal. Jenže tady to bylo se mnou opravdu hodně vážné, v prvních dnech nemoci jsem navíc měl i lehkou horečku. Ale jak říkám, když máte v týmu růžový dres, nechcete se vzdávat.“
V celkovém pořadí obsadil 28. místo se ztrátou 1:47 hodiny na vítězného týmového lídra Contadora.
Celkově tak nahlíží na Giro ze dvou různých úhlů. „Jako tým samozřejmě musíme být spokojeni, tým byl perfektní od úvodní časovky družstev až po poslední etapu, kdy jsme tam zase byli s Albertem vepředu.“
Ale co se týká jeho samotného...
„... tak samozřejmě od té doby co Alberto píchl a co jsem onemocněl, šlo to se mnou trochu z kopce. Ale pořád doufám, že objeté Giro bude pro mě pozitivní směrem k Tour. Věřím, že všechno dobře dopadne (u červnové arbitráže) a na Tour budu lepší.“
