V pátek malý glóbus, nyní druhé místo ve stíhačce. Vzhledem k vaší únavě posledních týdnů až nečekaně povedené finále, že?
Jo, je to skvělé. Jsem hrozně ráda, že mi na poslední týden téhle sezony přišlo trochu víc štěstí, než jsem sama čekala, a takhle mi to vyšlo. Doufám, že prostřednictvím svého výkonu dělám i radost lidem, kteří nám fandí. Dnes tu bylo u trati vážně dost Čechů, což bylo úžasné. A já jsem si díky nim užila skoro každý metr na trati.
Včera před sprintem jste neměla do závodění právě moc chuti. Zato dnes se zdálo, že vás od prvních metrů bavilo, že?
Pár lidí mě prosilo, ať tentokrát od startu vyjedu alespoň o něco rychleji než včera, aby to líp vypadalo. Tak jsem je vzala za slovo (směje se). Ba ne, cítila jsem se dneska na lyžích lépe. Což je fajn, když vidíte, že prvních sto metrů ujedete bez obtíží a věříte si, že vydržíte až do konce. Jo, bavilo mě to. Jsem ráda, že se mi vrátila energie, a doufám, že si ji dokážu podržet i zítra při závodech posledních.
Ztrácela jste po poslední položce na vedoucí Mari Laukkanenovou třináct vteřin. Pak jste ještě další tři ubrala. Věřila jste, že se s Finkou ještě o vítězství poperete?
Chvíli jsem věřila, protože jsem viděla, kde Mari jede přede mnou, a hlásili mi, že jsem ji stáhla. Pomyslela jsem si, že jí docela dochází. Zkusila jsem to ještě na posledních dvou stoupáních a jela tam na maximum, jak to šlo. Ale na posledním kopci jsem viděla, že už je asi 80 metrů přede mnou. Tam jsem pochopila, že nemám šanci, i kdybych si vytrhla nohy z těla. Abych na ní stáhla tři vteřiny, to mi ještě šlo, ale stáhnout deset, to už byl moc velký kus. Takže jsem byla ráda, že za mnou nikdo nejel, s kým bych musela finišovat, a že jsem mohla na posledních pěti stech metrech mohla lehce dojet pro druhou příčku. Bylo to dneska fajn.
DVĚ NEJLEPŠÍ. Gabriela Koukalová (vpravo) a Mari Laukkanenová v cíli
Najdete nyní tedy ještě síly i na boj o další malý glóbus v hromadném závodě?
To je ještě daleko. Uvidíme. Nejdůležitější věcí pro mě je, že si chci tyhle poslední závody užít. Ale udělám to nejlepší, co budu moci, tak jako vždy. I když já zase ani nevím, kolik bodů je mezi námi. (Dahlmeierová má na ni v hodnocení hromadného závodu k dobru 11 bodů. Pokud by Koukalová v neděli vyhrála, tak malý glóbus získá, pokud Němka skončí třetí a horší. Jestliže by Koukalová dojela druhá, musí být Dahlmeierová čtvrtá a horší, ale kdyby Koukalová skončila třetí, potřebuje už vzhledem k menším bodovým rozdílům 7. místo Němky atd. - pozn. red.).
Jeden malý glóbus za sprint už letos ve sbírce máte. Posiluje vás toto vědomí psychicky?
Posiluje. Každý malý globus je motivací. I když už to není pro mě taková obrovská meta jako před lety, kdy jsem ještě neměla žádné glóby z žádné disciplíny. Teď mám doma nejmíň po jednom zastoupení od každého, což je fajn a všechno to dění kolem už mě tolik nesvazuje. Říkám si, že to nějak dopadne. Je super mít glóby, ale já ten rozestup v pořadí mezi mnou a Laurou vážně nekontroluju. Od začátku sezony se soustředím závod od závodu a neřeším body a šance. Zatím se mi tu na Holmenkollenu dařilo, tak to třeba vydrží i do neděle. Ačkoliv jsem měla taky štěstí, že jsem se uměla trefit do času, kdy přijet na střelnici.
V pátek jste při ceremoniálu pro šampionku sprintu nepodala ruku prezidentovi IBU Andersi Bessebergovi. Stojíte si i s odstupem času za tímto gestem?
Ano, stojím si za tím, co jsem udělala. Spousta lidí mi to třeba bude mít za zlé. Ale já to dělám, protože si myslím, že když je člověk na tak vysoké pozici, měl by jít všem příkladem a zastupovat práva závodníků. A pokud to ten člověk neplní, hraje si jen na svém písečku a pravidla ho absolutně nezajímají, na co potom v takové pozici je?
