„Chtěli jste napodobit Augsburg, tak je to tady,“ hlásila Štěpánka Hilgertová, hned jak trio českých kajakářek dorazilo ze stupňů vítězů mezi reportéry. Na mysli měla světový šampionát v Augsburgu 2003.
Před dvanácti lety ona sama dominovala závodu kajakářek a Češky poté vyhrály také závod tříčlenných hlídek, tehdy ve složení Hilgertová, Pavelková, Semerádová.
Tentokrát dominovala v Londýně 2015 světovým kajakářkám Kateřina Kudějová - a vzápětí kralovaly Češky i souboji hlídek. Pořád tu byla 47letá stálice Hilgertová, ale po jejím boku mladé kajakářky Kateřina Kudějová a Veronika Vojtová výrazně snížily věkový průměr týmu.
Vaše společnost se v porovnání s Augsburgem 2003 poněkud obměnila, co říkáte, Štěpánko?
Hilgertová: Však mi už před závodem Vanda Semerádová - Štěpánková poslala na facebook fotku naší zlaté hlídky z Augsburgu 2003 a připsala, že ji a Irču Pavelkovou pěkně štvu, protože je v hlídce vyměňuju za pořád mladší a mladší modely a pořád vyhrávám. Ale připsala, že to při sklence vína s Irčou skousnou a že mi tedy přejí, ať se na tomhle mistrovství světa usmívám stejně jako na té fotce z Augsburgu. A díky Vandě a hlavně díky holkám, co jsou tu se mnou, nám to zase vyšlo.
Poprvé jste v hlídkách stála při mistrovství světa na stupních vítězů dokonce už v roce 1989, před šestadvaceti lety. Pamatujete si ještě v jakém složení?
Hilgertová: Se švagrovou (Marcelou Hilgertovou) a Zdeňkou (Grossmannovou). Tehdy jsem skončily třetí.
Kolikrát jste společně trénovaly hlídky tentokrát?
Vojtová: Z našeho pohledu platilo, že čím míň jsme se dávaly před závodem dohromady, tím lépe. Díky tomu, že jsme si tu před závodem sjely společně trať jen dvakrát, jsme možná naladily tak akorát.
Hilgertová: Taky si myslím, že když je trať tak moc těžká, jako byla ta dnešní, je potom výkon v hlídkách hodně daný předchozím individuálním výkonem každé z nás. Na trati potom bylo důležité zůstat blíž u sebe, jet plynule a neudělat nikde žádnou velkou chybu. Což se nám podařilo a vyšlo to na zlato.
Kolik vám zbývalo po individuálním závodě sil. Přece jen, dvě z vás absolvovaly tři jízdy za den.
Hilgertová: Já myslela, že to bude horší. Ruce mě hodně bolely, ale nakonec byla ta pauza před hlídkami docela dlouhá (dvě hodiny). Trochu jsem si odpočala a ty další dvě minuty na trati jsem dala.
Kudějová: Mě ruce bolely možná víc než před finálovou jízdou v individuálním závodě. A při závodě hlídek to pak bylo docela i vidět, dokonce jsem jednou jela i erku a všude jsem byla pozdě.
Vojtová: Navíc jsme Kaču musely nahánět na start, protože si tam pořád povídala s fanoušky. (směje se)
Kudějová: Já byla předtím navíc i na antidopingové zkoušce a paní mě odtud nechtěla pustit, všechno jí dlouho trvalo. Tak jsem se bála, že hlídky nestihnu. Ale naštěstí jsem se nepotřebovala rozjíždět. Akorát se mi chtělo hrozně na záchod. Na startu jsem myslela, že už to nezvládnu.
I po antidopingové zkoušce se vám chtělo na záchod?
Kudějová: Právě, jak při té zkoušce hodně pijete, tak se vám potom chce každých pět minut.
Jak těžké vůbec bylo po zlatém individuálním klání zase přepnout před hlídkami na závodní mód?
Kudějová: Hodně těžké. Vůbec jsem se nemohla soustředit. Na startu jsem si říkala: Tak máš poslední šanci se zkoncentrovat.
Vojtová: Mně přišlo, že jsi vůbec nebyla.
Hilgertová: Já jí říkala, že není třeba si před hlídkami znovu mentálně projíždět trať, že to v sobě z těch dvou závodních jízd už má a jakmile vjedeme do těch branek, že jí to zase naskočí. A bylo to nakonec v pohodě.
Veroniko, vy jste předtím v semifinále kajakářek také jela výborně, ale v posledních brankách jste o postup do finále přišla. V hlídkách jste si tedy spravila chuť?
Vojtová: Určitě! Byla jsem (z individuálního závodu) hodně zklamaná. Ta trať byla těžká, ale mě se jela dobře. Ale před cílem mi došly síly, a trochu jsem se tam vracela.
Teď jen kdyby někdo i hlídky prosadil do olympijského programu, že?
Všechny: No jo no, kéž by.
Hilgertová: A hlídky by si to zasloužily. Ale jak dostat na olympiádu tři lidi z každé země v každé kategorii, to vážně nevím.
