Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Neuvěřitelné! Diváci mě tak tlačili, až jsem uvěřil, řekl zlatý Holuša

8 2015
Že rozhodlo jen šest setin? Že takové rozdíly jsou typičtější spíš pro nejkratší sprinty? Přesto byl Jakub Holuša o svém triumfu hned přesvědčený, zvedal ruce nad hlavu a slavil titul. "Byl jsem si naprosto jistý," říkal sedmadvacetiletý mílař, halový mistr Evropy.

Pamatujete si něco z toho fofru na cílové rovince?
Pamatuju si to naprosto přesně - rval jsem to do plných. Viděl jsem, že Turkovi už to nechutná, poznám podle jeho stylu, že mu to úplně netáhlo. Říkám si: musím jít až do posledních metrů. Diváci řvali, to mě tlačilo, tlačilo, tlačilo, na poslední stovce jsem začal věřit, že až vyběhnu z poslední zatáčky, tak ho udělám. Zkusil jsem zadrobit, malinko zrychlit krok. A vyšlo to. Sice o kousek, ale vyšlo. Neuvěřitelné!

Vítězstvím jste si byl jistý?
Naprosto. Viděl jsem, že jsem před ním a hlavou mi proběhlo, že tam budu muset skočit jako v rozběhu v Istanbulu, abych vyhrál. Pak už jsem věděl, že to nebude třeba. Zvedl jsem ruku a užil si to.

Fotogalerie

Koukal jste za sebe?
Vůbec, já šel naplno poslední dvoukilo. Věřil jsem, že to na medaili bude, věřil jsem, že mi to jede, že jdu hodně dobře. Věřil jsem, že mě nikdo zezadu neudělá, to bych musel vytuhnout, ale cítil jsem, že to se nestane. Věděl jsem, že je medaile a šel jsem za ní.

Napadalo vás před startem, že by z formy mohlo vyjít i zlato?
To ne, ale šel jsem do závodu s tím, že můžu porazit každého. Psychika a zkušenosti jsou důležité, když víte, že jste někoho porazil, víte, že to může vyjít znovu. Věděl jsem, že když se sejde všechno – forma, dobré nohy – může to vyjít. Šel jsem do závodu s tím, že si musím hlídat čelo, abych v posledních dvou kolech byl v kontaktu a mohl jít úplně naplno, bojovat.

A tak jste to udělal.
Dála Kupka (trenér Masláka a Hejnové) mi říkal: Takhle jsem tě naposledy viděl v Istanbulu. Říkal: Holube, ty vole, ty máš formu, ty musíš jít na medaili! Já se uklidňoval, ale uvědomoval jsem si, že forma je.

Několikrát jste musel použít lokty, že?
Byl jsem přísnej, ale někdo byl i na mě. Je to hala, lokty se musí používat.

Máte dvě velké medaile, světovou z Istanbulu, evropskou z Prahy. Která je víc?
Je to doma, je to větší zážitek, s domácím publikem něco neuvěřitelného. Já mám dar od boha že mám rychlost, umím podřadit a oni na mě nemají. To bylo vidět už v rozběhu.

A český rekord ve finále byl důkazem.
Byl jsem v euforii, zjistil jsem to až po vítězném kolečku. Je to super, ale tady se nejde na čas, ale na medaili.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze