První dotek přišel už v první bráně. To vás rozhodilo na zbytek jízdy?
Ne, to ne. Já si spíš myslím, že mám trochu problém po dni nic nedělání se takhle brzo ráno trefit do tratě. Nemyslím, že bych byla ztuhlá nebo neprobuzená, to rozhodně ne, ale prostě mi nešlo trefit tu reálnou trať na kanále. S tím mám poslední roky problém a dneska se to teda brutálně nepovedlo. Nebyl tam jeden konkrétní moment, táhlo se to celou jízdu.
Takže kdyby se startovalo později...
Možná to trošku lepší bude. Ale spíš se budu muset naučit to, že jeden den nesedím na té vodě. Na olympiádě byly mezi kvalifikací a závody dva dny a to bylo úplně smrtelné, tam jsem to taky vybojovala jen tak tak. Tady jsem chtěla možná zbytečně moc jet.
Chyby jste udělala v první polovině tratě. Napadne pak závodníka, že to vzdá?
To ne, měla jsem v hlavě, že chci jet bez ohledu na to, co bylo za mnou. Nemyslím si, že bych dole něco vzdávala.
A co problémy v úvodu dělají s psychikou?
Já na to během jízdy nemyslím. Kolem bran pět šest jsem si říkala, že je to špatné, ale že bych neměla chuť jet? To ne. Prostě v tu chvíli máte v hlavě nasazený program jet od jedničky až do cíle bez ohledu na to, jestli se nahoře něco nepovedlo.
Trať je drsná?
Byla tak akorát. Ale je fakt, že ten kanál bůhví jak v ruce nemám, takže jsem se musela soustředit na daleko víc věcí. Nikdy nevím, kam mě to před kterou bránou poveze nebo co bude.
Jak jste tedy měla jet?
Malinko pečlivěji, třeba i volněji, třeba by to nakonec dopadlo líp. Dostat se do finálové desítky je posledních pár let těžké, chce to nasadit jízdu na tyče, svižnou, ale tady jsem ji prostě neukontrolovala. Nebyla tam brutální chyba, ale spousta těch drobných, které vyústily v tenhle výsledek.
