Malá žena (vždyť měří jen 150 centimetrů) v dresu VZW Young Telenet Fidea Cycling Team předvádí letos velké výkony. To nejpodstatnější je, že se tak děje v sezoně, která je pro české cyklokrosaře tak veledůležitá. Kdy jindy být ve špičkové formě, než když se o světové tituly bude bojovat doma, v Táboře, na tolikrát osahané trati. Stříbro z Evropy bylo pro Češku povzbuzením.
Co všechno letos udělala jinak? Kolik investovala do domácího šampionátu v Táboře? A jak tři měsíce před startem spí? „Dobře. S tím nemám problém,“ tvrdí.
Copak nežijete pro závod s velkým Z?
Určitě ne, nestresuje mě to. Vím, že jdu správnou cestou. Všechno se směřuje k tomuto závodu, ale soustředím se na každý velký závod, na každý Světový pohár, v každém závodě chci uspět. Nechci se koncentrovat na jeden jediný start. Když se nebudu stresovat jedním závodem, bude to jednodušší a forma půjde nahoru.
Jak vysoko leží světová medaile?
Jó, to je těžké říkat předem. Když to srovnáme s Evropou, přibudou tři jména, víc ne a pak se může stát cokoliv. Na Evropě byla taky řada favoritek, ale udělaly spoustu chyb a zůstaly vzadu. To stejné se může stát v Táboře. Medaile je na dosah.
Kdo přibude? Kateřina Nashová, Marianne Vosová...
A asi Katie Comptonová. Nebo některá z Američanek, které se teď objevily v Belgii. Ale nikdo není neporazitelný a nikdo není robot, bude to hrozně otevřený závod. Špice je vyrovnaná, míchá se, deset holek se točí dokolečka. Každý den je jiný, ale na Evropě všechno klaplo, jak mělo, a proto ten výsledek.
Přejete si do Tábora sníh? Byl by pro vás výhodou?
Když má člověk formu, tak dokáže závodit na každém terénu. Nechci o tom ani přemýšlet, aby mě nestresovalo, že si přeju sníh a on nebude. Doufám, že to nám Čechům bude Tábor vyhovovat, ať bude povrch jakýkoliv.
Co všechno děláte kvůli domácímu mistrovství světa jinak?
Změnilo se mi to, že víc než dřív dbám na detaily. Donutilo mě k tomu i letošní zranění ruky, tehdy jsem začala víc přemýšlet. Kolem mě se vytvořila výborná skupina terapeutů, poradců a jsem teď na stoprocentní úrovni. Jenom tyhle detaily dělají změnu, jsou to malé krůčky, ale v celku to dělá strašně moc.
Je ještě něco, kde přidat, co vylepšit, aby to klaplo i v Táboře?
Veškeré tréninky, zázemí, lidi kolem mě, to všechno klape. Nic měnit nemíním. Myslím si, že forma půjde ještě pomalu nahoru, nejsem na vrcholu, protože jsem sezonu začínala později. Měla jsem problémy se zápěstím a nastupovala jsem do závodů skoro o měsíc později. I proto si myslím, že z toho budu na konci sezony těžit, budu víc odpočatá a můžu ladit formu až k šampionátu.
Přidala jste i nějaké kilometry navíc?
Nic takového, to by ani nebylo dobré. Jsem na něco zvyklá, byla by chyba všechno měnit. Je lepší držet se cesty, která je vyzkoušená.
Kdy vůbec trénujete? V sobotu Evropa, v neděli Superprestige, úterý další závod v Nielu.
Nejlepší trénink je závod. Ale tohle byl opravdu extrém, nestává se to ani často, maximálně o Vánocích. Ale zase odpočinu a najedu do stejného systému jako předtím - normální tréninkový týden a o víkendu závody.
S šestým místem z Jaarmarktcrossu jste spokojená?
Podle toho, jak vypadala trať, tak určitě. Třetina trati se běhala, což není nic pro mě. Ale brala jsem to spíš tréninkově, protože závodů mám teď hrozně moc. Už musím vybírat ty, které budu preferovat a které ne.
Proč je jich tolik?
Tak je postavený kalendář a tým po nás požaduje, abychom jezdili všechny. Já už si ale vybírám závody, které jedu jako závod a na který se soustředím, ale v těch ostatních chci jen prezentovat logo týmu.
