Jak se právě teď cítíte?
Zrovna teď nechci brusle vůbec vidět.
Přitom vás už za týden čeká univerziáda.
Což je asi dobře. Mám týden času, abych na tohle zapomněl, a doufám, že se mi to povede. Ale faktem je, že se z dnešního dne možná budu vzpamatovávat déle než z loňské Bratislavy. Tam jsem věděl, že jsem neměl natrénováno. Tady jsem natrénováno měl. Tím víc mě to mrzí.
V čem byl při volné jízdě problém?
V tom, že jsem neměl den. Na tréninku mi všechno šlo, před krátkým programem i před volnou jízdou. Neměl jsem problémy s ničím. Ale za poslední tři týdny přípravy byla tohle ta nejhorší jízda, co jsem zajel. Asi jsme to špatně načasovali.
Dvakrát jste v rozjížďce trojitého axela skočil. A pak přestal fungovat. Proč?
Asi budu muset začít jezdit svoji jízdu tak, jako ji jezdím v tréninku, bez rozjížďky. Protože když jdu ráno trénovat, pustím si hudbu, jedu volnou jízdu a zajedu ji líp než tady. Možná to tak zkusím na univerziádě. Uvidíme, co to udělá.
Před volnou jízdou jste věřil, že ze zadních pozic by se vám mohlo útočit líp. Jak na tom tedy vaše hlava před jízdou byla?
Ani jsem nebyl nervózní. Začal jsem tu volnou dobře, úvodní čtverný salchow byl jen s rukou na zemi, což je jen tak na minus jedna od rozhodčích. Což nebyl až tak velký problém. Ale potom přišla protočka u prvního axela a trochu blbý pád u kombinace, kde jsem si nepohlídal výjezd. Asi jsem fakt neměl den. Nakonec platilo, že trojitý ritberger, který bývá mým nejhorším skokem, byl dnes mým nejlépe ohodnoceným skokem. Nevím ani, co na tu jízdu říct. Prostě nevyšla.
Nemohlo se na výkonu ještě odrazit zranění ramene z prosincového mistrovství republiky?
Je to možné, že ten týden tréninku, kdy jsem nemohl skákat, mi chyběl. Ale já se nerad vymlouvám na zranění. Nerad říkám, že jsem týden nejezdil, a proto jsem pak nezajel závod. Udělal jsem pro to s trenéry maximum, abych dohnal deficit, který jsem měl po republice. Je možné že tam nakonec něco chybělo, ale ... já nevím. Něco mě tu dnes rozhodilo. Nevím co. Možná nějaká černá energie. Nějaká černá díra, která mě schramstla.
Už jste podobný stav zažil?
Ne. Abych si před závodem připadal tak dobře připravený, jako jsem byl tady, a abych potom zajel takhle, to se mi ještě nestalo.
Jak na vás působila podpora domácího publika?
Tu jsem si užíval. Když mi diváci roztleskali krokovku, nabral jsem díky tomu energii a možná i proto jsem druhého axela vůbec zabalil, protože jsme se před ním cítil už docela unavený.
Poprvé v životě jste pak po volné jízdě děkoval divákům na kolenou?
Poprvé. Jak mi dneska pomohli, tak mi ještě nikdy nepomohli. Musím jim moc poděkovat, protože atmosféra tu byla vážně vynikající. Tím víc mě mrzí, že jsem nepředvedl v závodě to, co diváci mohli vidět v tréninku.
Třeba byla na vině vaše přemotivovanost.
Asi taky. Nestalo se to jen mě, nejsem první, kdo takhle zajel. Určitě je to něco, na čem musím zapracovat, aby mé skoky byly zase takové lehké a bezstarostné jako dřív. Asi to bude chtít ještě trošku přidat k tréninku, až se po univerziádě vrátím do Los Angeles. I když teď vlastně ani nevím, jestli mě v březnu uvidíte v Helsinkách na mistrovství světa.
Proč?
Nevím, jestli mě trenér nezabije.
